Římanům
7 Je to možné, že nevíte, bratři (neboť mluvím k těm, kdo znají zákon), že Zákon je pánem nad člověkem, dokud [člověk] žije?+ 2 Například vdaná žena* je vázána zákonem ke svému manželovi, dokud je naživu; jestliže však její manžel zemře, je propuštěna ze zákona svého manžela.+ 3 Tak by tedy za života svého manžela byla označena jako cizoložnice,* kdyby se stala [ženou] jiného muže.+ Jestliže však její manžel zemře, je volná od jeho zákona, takže již není cizoložnicí, jestliže se stane [ženou] jiného muže.+
4 Tak i vy, moji bratři, jste byli prostřednictvím KRISTOVA těla umrtveni vůči Zákonu,+ abyste připadli někomu jinému,+ tomu, kdo byl vzbuzen z mrtvých,+ abychom přinášeli ovoce+ Bohu. 5 Když jsme totiž byli ve shodě s tělem,+ hříšné vášně, které byly rozníceny Zákonem, působily v našich údech, abychom přinášeli ovoce k smrti.+ 6 Ale nyní jsme byli zproštěni Zákona,+ protože jsme zemřeli+ tomu, co nás drželo, abychom byli otroky*+ v novém smyslu skrze ducha,+ a ne ve starém smyslu skrze psaný zákoník.+
7 Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem?+ Kéž k tomu nikdy nedojde! Skutečně bych byl nepoznal hřích,+ kdyby nebyl Zákon; a například bych byl neznal chtivost,+ kdyby Zákon neříkal: „Nebudeš chtivý.“+ 8 Ale když hřích dostal popud prostřednictvím přikázání,+ vyvolal ve mně kdejakou chtivost, neboť bez zákona byl hřích mrtvý.+ 9 Kdysi jsem byl vskutku živý bez zákona;+ když však přišlo přikázání,+ hřích opět ožil, ale já jsem zemřel.+ 10 A shledal jsem, že přikázání, které bylo k životu,+ je ke smrti.+ 11 Když totiž hřích dostal popud prostřednictvím přikázání, svedl+ mě a zabil mě jím. 12 A tak Zákon sám o sobě je svatý+ a přikázání je svaté a spravedlivé+ a dobré.+
13 Stalo se tedy to dobré pro mne smrtí? Kéž se to nikdy nestane! Ale hřích ano, aby se ukázal jako hřích, který mi působí smrt prostřednictvím toho, co je dobré,+ aby se hřích stal ještě mnohem hříšnějším prostřednictvím přikázání.+ 14 Víme totiž, že Zákon je duchovní,+ ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu.+ 15 Vždyť co působím, nevím. Co si totiž přeji,* to nekonám, ale činím to, co nenávidím. 16 Jestliže však činím to, co si nepřeji,+ souhlasím s tím, že Zákon je znamenitý.+ 17 Ale pak ten, kdo to působí, již nejsem já, ale hřích, který ve mně přebývá.+ 18 Vždyť vím, že ve mně, totiž v mém těle, nepřebývá nic dobrého;+ schopnost přát si+ totiž u mne je, ale schopnost působit,+ co je znamenité, [tu] není. 19 To dobré, co si přeji, totiž nečiním,+ ale konám to špatné, co si nepřeji. 20 Jestliže však činím to, co si nepřeji, pak ten, kdo to působí, již nejsem já, ale hřích, který ve mně přebývá.+
21 Shledávám tedy ve svém případě tento zákon: když si přeji činit, co je správné,+ je u mne, co je špatné.+ 22 Podle člověka,+ jímž jsem ve [svém] nitru, mám skutečně potěšení+ v Božím zákoně, 23 ale ve svých údech+ spatřuji jiný zákon, jenž válčí+ proti zákonu mé mysli+ a vede mě do zajetí zákona hříchu,+ který je v mých údech. 24 Já ubohý* člověk! Kdo mě vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt?+ 25 Díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána!+ [Svou] myslí jsem já tedy otrokem Božího zákona,+ ale [svým] tělem zákona hříchu.+