1. Samuelova
2 A Hana přikročila k tomu, aby se modlila+ a řekla:
„Mé srdce opravdu jásá v Jehovovi,+
můj roh je vskutku vyvýšen v Jehovovi.*+
Má ústa se rozšířila proti mým nepřátelům,
vždyť se opravdu raduji v záchraně od tebe.+
3 Nemluvte tolik, [tak] velmi domýšlivě,
ať z vašich úst nevychází nic nevázaného,+
4 Silní muži s lukem jsou naplněni* zděšením,+
ale ti, kdo klopýtají,* se opravdu opásávají životní energií.+
5 Nasycení se musí dát najmout za chléb,+
ale hladoví skutečně přestávají [hladovět].+
ale ta, která měla hojně synů, zchřadla.+
7 Jehova je Ten, kdo ochuzuje,+ a Ten, kdo obohacuje,+
Ten, kdo ponižuje, také Ten, kdo vyvyšuje,+
8 Ten, kdo pozvedá poníženého z prachu;+
z jámy s popelem pozvedá chudého,+
aby je posadil s urozenými; a dává jim do vlastnictví trůn slávy.+
Vždyť Jehovovi patří opěry země,+
a klade na ně úrodnou zemi.*
10 Pokud jde o Jehovu, ti, kdo s ním zápolí, budou zděšeni;+
zahřímá proti nim* v nebesích.+
Jehova sám bude soudit konce země,+
aby dal sílu svému králi,+
11 Potom šel Elkana do svého domu v Ramě;* a pokud jde o chlapce, ten se stal Jehovovým služebníkem*+ před knězem Elim.
12 A Eliho synové byli neužiteční muži;*+ neuznávali Jehovu.+ 13 Pokud jde o to, co právem náleželo kněžím od* lidu,+ kdykoli nějaký muž obětoval oběť, přišel sloužící kněze s trojzubou vidlicí v ruce, právě když se maso vařilo,+ 14 a vrazil [ji] do nádrže nebo hrnce na vaření s dvěma uchy nebo kotle nebo hrnce na vaření s jedním uchem. Cokoli by vidlice vytáhla, brával si kněz pro sebe.* Tak to dělávali v Šilu všem Izraelitům, kteří tam přicházeli.*+ 15 A než také vůbec mohli nechat dýmat tuk,+ přišel sloužící kněze a řekl obětujícímu muži: „Dej přece maso na pečení knězi, aby od tebe obdržel maso ne vařené, ale syrové.“+ 16 Když mu ten muž říkal: „Ať se ze všeho nejdříve ujistí, že nechávají dýmat tuk.+ Pak si vezmi, po čemkoli by jen dychtila tvá duše“,+ skutečně řekl: „Ne,* ale měl bys to dát teď; a když ne, budu to muset vzít násilím!“+ 17 A hřích sloužících* před Jehovou velice vzrostl;+ vždyť ti muži zacházeli s Jehovovou obětí s neúctou.+
18 A Samuel jako chlapec sloužil+ před Jehovou a měl lněný efod opásán.+ 19 Matka mu také dělávala pláštík bez rukávů a nosila mu jej rok co rok, když přicházela se svým manželem obětovat roční oběť.+ 20 A Eli žehnal+ Elkanovi a jeho manželce a říkal: „Kéž ti Jehova ustanoví potomstvo z této manželky místo toho propůjčeného, co bylo propůjčeno Jehovovi.“*+ A šli do svého místa.* 21 Jehova tudíž obrátil svou pozornost k Haně,+ takže byla těhotná a porodila* tři syny a dvě dcery.+ A chlapec Samuel dále rostl u Jehovy.+
22 A Eli byl velmi starý a slyšel o všem,+ co dělají jeho synové celému Izraeli+ a jak lehají se ženami,+ které slouží* u vchodu do stanu setkání.*+ 23 A říkával jim:+ „Proč pořád děláte takové věci?+ Vždyť věci, které o vás slyším ode všech lidí, jsou špatné.*+ 24 Ne,+ synové moji, protože zpráva, kterou slyším, kterou Jehovův lid uvádí do oběhu, není dobrá.+ 25 Kdyby člověk zhřešil proti člověku,+ Bůh bude pro něho rozsuzovat;+ ale kdyby člověk zhřešil proti Jehovovi,+ kdo se za něho bude modlit?“+ Nenaslouchali však hlasu svého otce,+ protože Jehovovi se nyní zlíbilo usmrtit je.+ 26 Zatím chlapec Samuel rostl a byl stále milejší* jak ze stanoviska Jehovova, tak z lidského.+
27 A Boží muž*+ přistoupil k tomu, aby přišel k Elimu a aby mu řekl: „Tak řekl Jehova: ‚Nezjevil jsem se vskutku domu tvého praotce, když byli v Egyptě jako otroci* faraónova domu?+ 28 A byl vyvolen* ze všech kmenů Izraele pro mne,+ aby působil jako kněz* a vystupoval na můj oltář,+ aby nechával vzdouvat obětní dým,* aby přede mnou nosil efod, abych dal domu tvého praotce všechny ohnivé oběti izraelských synů.+ 29 Proč kopete do mé oběti+ a do mého obětního daru, které jsem přikázal [ve svém] obydlí,*+ a stále ctíš své syny víc než mne tím, že se* vykrmujete+ z toho nejlepšího z každé oběti mého lidu Izraele?*+
30 Proto výrok Jehovy, BOHA Izraele, je: „Vskutku jsem řekl: Pokud jde o tvůj dům a dům tvého praotce, budou přede mnou chodit na neurčitý čas.“+ Ale nyní Jehovův výrok je: „Je to z mé strany nemyslitelné, protože budu ctít ty,+ kdo ctí mne,+ a ti, kdo mnou pohrdají, budou nevýznamní.“+ 31 Pohleď, přicházejí dny, kdy jistě odetnu tvou paži a paži domu tvého praotce, takže ve tvém domě nebude stařec.+ 32 A skutečně pohlédneš na protivníka [v mém] obydlí uprostřed všeho dobrého, jež se činí Izraeli;+ a ve tvém domě nikdy nebude stařec. 33 A přece je jeden muž z tvých, kterého neodříznu od svého oltáře, takže bych způsobil, že tvé* oči selžou, a přiměl tvou* duši, aby tesknila; ale větší počet z tvého domu, ti všichni zemřou mečem lidí.*+ 34 A to je pro tebe znamení, které přijde na tvé dva syny, Chofniho a Pinechase:+ Oba zemřou v jeden den.+ 35 A jistě si vzbudím věrného kněze.+ Bude činit v souladu s tím, co je v mém srdci a v mé duši; a jistě pro něho postavím trvalý* dům a jistě bude vždycky* chodit před mým pomazaným.*+ 36 A stane se, že kdokoli zůstane ve tvém domě,+ přijde a pokloní se mu pro vyplacení peněz a kulatý chléb a jistě řekne: „Začleň mě, prosím, do jednoho z kněžských úřadů, abych pojedl kus chleba.“‘“+