34 Nato si Jákob roztrhl oděv, opásal se pytlovinou a mnoho dnů nad svým synem truchlil. 35 Všichni jeho synové a dcery se ho snažili utěšit, ale on to odmítal a říkal: „V zármutku nad svým synem sestoupím do hrobu.“*+ A nepřestával ho oplakávat.

38 Ale on mu řekl: „Můj syn s vámi nepůjde. Jeho bratr je mrtvý a zůstal už jen on sám.+ Kdyby se mu cestou něco stalo a on zemřel, určitě byste přivedli mé šediny se zármutkem do hrobu.“*+

10 Nenecháš mě totiž v* hrobě.*+

Nedovolíš, aby tvůj věrný služebník viděl jámu.*+

10 Cokoli můžeš dělat, dělej ze všech sil, protože v hrobě,* kam odcházíš, není ani práce, ani plánování, ani poznání, ani moudrost.+

Kde jsou tvá žihadla, smrti?+

Kde je tvá ničivá síla, hrobe?+

Přesto ale neprojevím soucit.

27 protože mě* nenecháš v hrobě* ani nedovolíš, aby tělo tvého věrného služebníka podlehlo zkáze.*+

13 Moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, a také smrt a hrob* vydaly mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků.+