10 Hana byla zoufalá,* a tak se začala modlit k Jehovovi+ a usedavě plakat. 11 Slavnostně slíbila: „Jehovo, Bože vojsk, pokud shlédneš na trápení své služebnice a vzpomeneš si na mě, pokud nezapomeneš na svou služebnici a dáš své služebnici syna,+ dám ho tobě, Jehovo, aby ti sloužil po celý svůj život, a jeho hlavy se nedotkne břitva.“+

11 David potom řekl Abišaiovi a všem svým sluhům: „Když mi vlastní syn, který vyšel z mého nitra, usiluje o život,+ co bych měl čekat od nějakého Benjamínovce!+ Nechte ho, ať mě uráží. Vždyť mu to řekl Jehova. 12 Snad Jehova uvidí moje trápení+ a snad mi Jehova vynahradí urážky, které jsem si dnes vyslechl.“+

9 Toto napsal* judský král Ezekjáš, když onemocněl a pak se ze své nemoci uzdravil:

20 Jehovo, zachraň mě!