Job
6 Job na to řekl:
4 Probodly mě šípy Všemohoucího,
vpíjí se do mě jejich jed.
Hrůzy od Boha se sešikovaly proti mně.
5 Hýká divoký osel,+ když má trávu?
Bučí býk, když má píci?
6 Copak se jídlo bez chuti jí neosolené?
Má sléz* nějakou chuť?
7 Nechci se toho ani dotknout,
je to pro mě jako zkažené jídlo.
8 Kdyby se jen splnila moje prosba,
kdyby mi Bůh dal, po čem toužím!
10 I to by mi přineslo útěchu,
navzdory nepolevující bolesti bych skákal radostí,
vždyť jsem neodmítal slova Svatého.+
11 Kde mám vzít sílu, abych to přečkal?+
Je přede mnou ještě něco dobrého, že bych měl žít dál?
12 Jsem silný jako skála?
Nebo je moje tělo z mědi?
13 Můžu si nějak pomoct sám,
když jsem byl zbaven veškeré opory?
16 Jsou kalné od ledu
a skrývá se v nich tající sníh.
17 Ale v letním horku se z nich ztrácí voda a mizí,
když přijde žár, vysychají.
18 Jejich řečiště se klikatí,
vedou do pouště a tam zanikají.
20 Stydí se, že se na ně spoléhali,
přichází k nim a jsou zklamaní.
22 Copak jsem vás prosil, abyste mi něco dali,
nebo jsem vás žádal, abyste za mě dali dar ze svého majetku?
24 Poučte mě, a já budu mlčet.+
Vysvětlete mi, jaké chyby jsem se dopustil.
Ale k čemu je dobré vaše kárání?+
26 Chcete mě kárat za moje slova?
Za slova řečená v zoufalství,+ která vítr odnáší pryč?
29 Promyslete si to znovu prosím, nekřivděte mi,
promyslete si to, vždyť jsem neudělal nic špatného.*
30 Mám snad na jazyku lež?
Copak moje patro necítí, že něco není v pořádku?