Job

 3 „Ať zahyne den, kdy jsem se narodil,+

i noc, kdy někdo řekl: ‚Byl počat chlapec!‘

Ať na něj Bůh nahoře zapomene,

ať ho neozáří ani paprsek světla.

 5 Ať si ho vezme nejhlubší tma,*

ať ho zahalí temné mračno,

ať ho děsí to, co zatmívá den.

 6 Tu noc ať zachvátí temnota,+

ať se neraduje mezi dny roku,

ať se nedostane do počtu měsíců.

 7 Ať je ta noc neplodná,

ať se v ní neozývají radostné výkřiky.

 8 Ať ji proklejí ti, kdo proklínají den,

ti, kdo dokážou vzbudit leviatana.*+

 9 Ať se zatmí hvězdy jejího svítání,

ať marně čeká na denní světlo

a nespatří paprsky úsvitu.

10 Vždyť nezavřela lůno mé matky+

a neskryla trápení před mýma očima.

12 Proč mě matka vzala na kolena

a proč mě kojila svými prsy?

13 Teď bych už nerušeně ležel,+

spal bych a odpočíval+

14 s králi země a jejich rádci,

jejichž stavby jsou už v troskách,*

15 nebo s knížaty, kteří měli zlato

a domy plné stříbra.

16 Nebo proč jsem nezanikl jako potracený plod,

jako děti, které nikdy neviděly světlo?

17 Tam i ničemní přestávají zuřit

a vyčerpaní odpočívají.+

18 Tam mají všichni vězni klid,

neslyší toho, kdo je nutí do práce.

19 Malí a velcí jsou si tam rovni+

a otrok je svobodný, bez pána.

20 Proč Bůh nechává žít* toho, kdo trpí,

a dává život těm, kdo se hořce trápí?+

21 Proč není smrt dopřána těm, kdo po ní touží,+

kdo ji hledají víc než skryté poklady,

22 těm, kdo by se velmi radovali

a byli by šťastní, kdyby našli hrob?

23 Proč Bůh nechává žít muže, který zabloudil,

kterého uzavřel ze všech stran?*+

24 Místo jídla vzdychám,+

můj nářek+ se lije jako voda,

25 protože se mi stalo to, čeho jsem se děsil,

postihlo mě to, čeho jsem se bál.

26 Nemám pokoj, klid ani odpočinek,

valí se na mě samé těžkosti.“