2. Samuelova
19 Joabovi oznámili: „Král pláče a truchlí nad Absalomem.“+ 2 Radost z vítězství* se tedy ten den pro všechny změnila v truchlení, protože slyšeli, že král oplakává svého syna. 3 Davidovi muži se začali do města+ vracet v tichosti – jako ti, kdo se stydí, že utekli z boje. 4 Král si zakryl obličej a hlasitě naříkal: „Můj synu Absalome! Absalome, můj synu, můj synu!“+
5 Ke králi do domu pak přišel Joab a řekl: „Dnes jsi zahanbil všechny své sluhy, kteří právě zachránili život tobě, tvým synům,+ tvým dcerám+ a tvým manželkám.*+ 6 Miluješ ty, kdo tě nenávidí, a nenávidíš ty, kdo tě milují. Dnes jsi totiž dal najevo, že pro tebe tvoji velitelé a sluhové nic neznamenají. Jsem si jistý, že kdyby byl teď Absalom naživu a my ostatní jsme byli mrtví, byl bys spokojený. 7 Teď vstaň, jdi ven a povzbuď* své sluhy, protože pokud za nimi nepůjdeš, přísahám při Jehovovi, že tady s tebou dnes v noci nezůstane ani jeden muž. A to pro tebe bude horší než všechno zlo, které tě potkalo od mládí až doteď.“ 8 Král tedy šel a posadil se v městské bráně. Všem oznámili: „Král sedí v bráně.“ A tak k němu všichni začali přicházet.
Ale Izraelité utekli domů.+ 9 Ve všech izraelských kmenech se lidé začali dohadovat: „Král nás osvobodil od našich nepřátel+ a zachránil nás před Filištíny, ale teď kvůli Absalomovi utekl ze země.+ 10 Absalom, kterého jsme nad sebou pomazali,+ zemřel v bitvě.+ Tak proč neděláte nic pro to, aby se král vrátil?“
11 Král David vzkázal kněžím Cadokovi+ a Abjatarovi:+ „Řekněte judským starším:+ ‚Proč byste měli být ti poslední, kdo přijdou krále přivést zpátky do jeho domu? Král se totiž tady ve svém domě dozvěděl, co říká celý Izrael. 12 Jste moji bratři, jsme jedné krve.* Proč byste tedy měli být ti poslední, kdo přijdou krále přivést zpátky?‘ 13 A Amasovi+ řekněte: ‚Nejsme snad jedné krve? Ať mě Bůh přísně potrestá,* pokud odteď nebudeš velitelem mého vojska místo Joaba.‘“+
14 Král si tak získal* srdce všech judských mužů a ti mu vzkázali: „Vrať se, ty i všichni tvoji sluhové.“
15 Král se tedy vydal zpátky a došel až k Jordánu. Judští muži mu přišli naproti do Gilgalu,+ aby ho převedli přes Jordán. 16 Spolu s judskými muži přispěchal králi Davidovi naproti Gerův syn Šimei,+ Benjamínovec z Bachurimu. 17 Bylo s ním také 1 000 mužů z Benjamína. K Jordánu spěchal se svými 15 syny a 20 sluhy i Ciba,+ sloužící Saulova domu, a dorazil tam před králem. 18 Ciba* přešel brod, aby přes něj převedl královu domácnost a aby udělal, cokoli by si král přál. Když se ale král chystal přebrodit Jordán, Gerův syn Šimei před ním padl na kolena 19 a řekl mu: „Ať mi můj pán odpustí a nevzpomíná na to špatné, co tvůj sluha udělal+ v den, kdy můj pán, král, vycházel z Jeruzaléma. Ať si to král nepřipomíná, 20 protože tvůj sluha dobře ví, že zhřešil. Proto jsem dnes svému pánu, králi, přišel naproti jako první z celého Josefova domu.“
21 Vtom se ozval Abišai,+ syn Ceruji:+ „Neměl by být Šimei usmrcen za to, že urážel Jehovova pomazaného?“+ 22 Ale David řekl: „Co s tím máte společného, synové Ceruji?+ Proč se stavíte proti mně? Měl by dnes být v Izraeli někdo usmrcen? Nejsem snad dnes znovu králem nad Izraelem?“ 23 Potom král řekl Šimeiovi: „Nezemřeš.“ A král mu přísahal.+
24 Krále šel přivítat také Saulův vnuk Mefibošet.+ Nepečoval o své nohy, nezastřihoval si vousy* ani si nepral oděv ode dne, kdy král odešel, až do dne, kdy se v míru vrátil. 25 Když přišel králi naproti do Jeruzaléma,* král se ho zeptal: „Proč jsi nešel se mnou, Mefibošete?“ 26 Odpověděl mu: „Můj pane, králi, můj sluha+ mě oklamal. Tvůj sluha je totiž chromý,+ a tak řekl: ‚Nech pro mě osedlat oslici, ať na ní můžu jet a doprovázet krále.‘ 27 On ale tvého sluhu před mým pánem, králem, pomluvil.+ Můj pán, král, je však jako anděl pravého Boha. Udělej proto, co považuješ za dobré. 28 Vždyť můj pán, král, mohl celou domácnost mého otce odsoudit k smrti, a ty jsi svého sluhu přesto pozval mezi ty, kdo jedí u tvého stolu.+ Jakým právem bych tedy měl dál volat ke králi?“
29 Král mu ale řekl: „Proč o tom ještě dál mluvit? Moje rozhodnutí je, že ty a Ciba byste se měli o pole podělit.“+ 30 Mefibošet králi odpověděl: „Ať si klidně vezme všechno. Hlavně že se můj pán, král, v míru vrátil do svého domu.“
31 Gileaďan Barzillai+ přišel z Rogelimu, aby krále doprovodil k Jordánu. 32 Barzillai byl velmi starý – bylo mu 80 let. Když král pobýval v Machanajimu, zásoboval ho potravinami,+ protože to byl velmi bohatý muž. 33 Král Barzillaiovi řekl: „Pojď se mnou a budeš jíst u mého stolu v Jeruzalémě.“+ 34 Ale Barzillai mu odpověděl: „Kolik dnů* života mi ještě zbývá, že bych měl jít s králem do Jeruzaléma? 35 Je mi už 80 let.+ Mohl bych ještě rozlišovat mezi dobrým a špatným? Mohl by tvůj sluha vnímat chuť jídla a pití? Slyšel bych snad hlas zpěváků a zpěvaček?+ Proč by tedy tvůj sluha měl být svému pánu, králi, na obtíž? 36 Tvému sluhovi stačí, že mohl krále dovést k Jordánu. Proč by mě král měl takto odměňovat? 37 Dovol prosím, ať se tvůj sluha vrátí, a nech mě zemřít v mém městě, kde je hrobka mého otce a matky.+ Ale tady je tvůj sluha Kimham.+ Ať jde s mým pánem, králem, on. Udělej pro něj, co považuješ za dobré.“
38 Král mu na to řekl: „Dobře, Kimham půjde se mnou a já pro něj udělám, co považuješ za dobré. A pro tebe udělám všechno, o co mě požádáš.“ 39 Všichni pak překročili Jordán. Když ho přešel král, políbil Barzillaie+ a požehnal mu. Barzillai se potom vrátil domů. 40 Král pokračoval do Gilgalu+ a Kimham šel s ním. Krále doprovázeli všichni judští muži a polovina izraelských mužů.+
41 Pak přišli ke králi ostatní izraelští muži a řekli: „Proč tě naši bratři, judští muži, ukradli a tebe a tvou domácnost spolu se všemi tvými muži převedli přes Jordán?“+ 42 Všichni judští muži jim odpověděli: „Protože král je náš příbuzný.+ Proč se kvůli tomu zlobíte? Jedli jsme snad na královy útraty nebo jsme dostali nějaký dar?“
43 Izraelští muži ale judským mužům řekli: „Nás je deset kmenů, takže máme na Davida větší nárok než vy. Tak proč jste námi pohrdli? Neměli jsme snad dostat přednost v tom, kdo krále přivede zpátky?“ Ale slovo judských mužů bylo důraznější* než slovo izraelských mužů.