2. Královská
4 Manželka jednoho ze synů proroků+ začala volat k Elišovi: „Tvůj sluha, můj manžel, je mrtvý a ty víš, že se vždycky bál Jehovy.+ Teď ale přišel věřitel, aby si obě moje děti vzal za otroky.“ 2 Eliša se jí zeptal: „Co pro tebe můžu udělat? Řekni mi, co máš doma.“ Odpověděla mu: „Tvoje služka nemá doma vůbec nic, jenom džbán oleje.“+ 3 Řekl jí: „Jdi a požádej všechny své sousedy o nádoby, prázdné nádoby. Sežeň jich co nejvíc. 4 Pak se vrať domů, zavři za sebou a svými syny dveře, začni do všech těch nádob nalévat olej a plné dávej stranou.“ 5 A tak od něj odešla.
Zavřela za sebou a svými syny dveře, synové jí podávali nádoby a ona je plnila.+ 6 Když byly nádoby plné, řekla jednomu ze svých synů: „Podej mi další nádobu.“+ Odpověděl jí: „Další nádoby už tady nejsou.“ Tehdy olej přestal téct.+ 7 Šla tedy a pověděla to muži pravého Boha. On jí řekl: „Jdi, prodej olej a splať své dluhy. Ty a tvoji synové pak můžete žít z toho, co zbude.“
8 Jednou šel Eliša do Šunemu.+ Žila tam jistá významná žena a ta ho přemluvila, aby se u ní najedl.+ Kdykoli pak šel kolem, zastavil se tam na jídlo. 9 Po nějaké době řekla svému manželovi: „Vím, že ten, kdo tudy chodívá, je svatý Boží prorok. 10 Prosím, udělejme mu na střeše malou místnost+ a dejme tam lůžko, stůl, židli a svícen. Kdykoli k nám pak přijde, může tam zůstat.“+
11 Jednoho dne Eliša přišel a vstoupil do střešní místnosti, aby si tam lehl. 12 Pak řekl svému sloužícímu Gechazimu:+ „Zavolej tu Šunemanku.“+ Zavolal ji tedy, aby k němu přišla. 13 Eliša mu potom řekl: „Pověz jí prosím: ‚Máš s námi hodně starostí.+ Co pro tebe můžu udělat?+ Mám se za tebe přimluvit u krále nebo u velitele vojska?‘“+ Ona ale odpověděla: „Mezi svým lidem jsem v bezpečí.“ 14 Eliša se pak zeptal: „Co pro ni tedy můžu udělat?“ Gechazi mu odpověděl: „Nemá syna+ a její manžel je starý.“ 15 A tak řekl: „Zavolej ji.“ Gechazi ji zavolal a ona zůstala stát ve dveřích. 16 Eliša jí oznámil: „Příští rok touto dobou budeš chovat syna.“+ Odpověděla: „Ne, můj pane, muži pravého Boha! Nedávej své služce falešné naděje.“
17 Žena ale otěhotněla a příští rok tou dobou porodila syna, tak jak jí Eliša řekl. 18 Chlapec rostl. Jednou šel za svým otcem, který byl venku s ženci. 19 Začal si svému otci stěžovat: „Moje hlava, moje hlava!“ Jeho otec tedy řekl sloužícímu: „Odnes ho k matce.“ 20 A tak ho odnesl k matce. Chlapec jí seděl na klíně a v poledne zemřel.+ 21 Ona pak šla nahoru, položila ho na lůžko muže pravého Boha,+ zavřela za sebou dveře a odešla. 22 Zavolala svého manžela a řekla mu: „Pošli mi prosím jednoho ze sloužících a jednu oslici. Půjdu rychle za mužem pravého Boha a vrátím se.“ 23 Zeptal se jí: „Proč za ním jdeš dnes? Není novoluní+ ani sabat.“ Odpověděla mu: „Neboj se, všechno je v pořádku.“ 24 Osedlala oslici a řekla sloužícímu: „Poháněj ji a nezpomaluj kvůli mně – jen kdybych ti řekla.“
25 A tak se vydala za mužem pravého Boha na horu Karmel. Když ji muž pravého Boha v dálce uviděl, řekl svému sloužícímu Gechazimu: „Podívej, tamhle je ta Šunemanka. 26 Běž jí prosím naproti a zeptej se jí: ‚Daří se ti dobře? Daří se dobře manželovi? Daří se dobře dítěti?‘“ Odpověděla: „Ano, daří.“ 27 Když přišla na horu k muži pravého Boha, chytila se jeho nohou.+ Gechazi k ní přistoupil a chtěl ji odstrčit, ale muž pravého Boha mu řekl: „Nech ji, prožívá velkou bolest* a Jehova mi to zatajil, nepověděl mi to.“ 28 Žena se zeptala: „Prosila jsem snad svého pána o syna? Neříkala jsem ‚Nedávej mi falešné naděje‘?“+
29 Eliša řekl Gechazimu: „Uvaž si oděv k bokům,+ vezmi si moji hůl a jdi. Když někoho potkáš, nezdrav ho, a když někdo pozdraví tebe, neodpovídej mu. Jdi a polož moji hůl chlapci na obličej.“ 30 Chlapcova matka ale řekla: „Jakože žije Jehova a jakože žiješ ty, bez tebe neodejdu.“+ Eliša tedy vstal a šel s ní. 31 Gechazi šel napřed a položil hůl chlapci na obličej, ale ten nejevil žádné známky života.+ A tak se vrátil k Elišovi a řekl mu: „Chlapec se neprobudil.“
32 Když Eliša vešel do domu, chlapec ležel mrtvý na jeho lůžku.+ 33 Vstoupil k němu do místnosti, zavřel za sebou dveře a začal se modlit k Jehovovi.+ 34 Potom si klekl na lůžko a položil se na chlapce. Svá ústa položil na jeho ústa, své oči na jeho oči a své dlaně na jeho dlaně. Zůstal nad ním takto skloněný a chlapcovo tělo se postupně zahřálo.+ 35 Pak se Eliša prošel po domě tam a zpátky, znovu si klekl na lůžko a sklonil se nad chlapcem. Chlapec sedmkrát kýchl a otevřel oči.+ 36 Eliša zavolal Gechaziho a řekl mu: „Zavolej tu Šunemanku.“ A tak ji zavolal. Když přišla, Eliša jí řekl: „Vezmi si svého syna.“+ 37 Vstoupila, padla mu k nohám a poklonila se mu až k zemi. Potom vzala svého syna a odešla.
38 Eliša se vrátil do Gilgalu. V té době byl v zemi hladomor.+ Když před ním seděli synové proroků,+ Eliša řekl svému sloužícímu:+ „Postav na oheň velký hrnec a uvař pro syny proroků něco k jídlu.“ 39 Jeden z nich šel na pole nasbírat sléz. Našel planou tykev, natrhal její plody a naplnil jimi svůj oděv. Pak se vrátil, a aniž by je znal, nakrájel je do hrnce. 40 Později to dali mužům k jídlu, ale oni, jakmile to ochutnali, vykřikli: „Muži pravého Boha, v hrnci je smrt!“ A nemohli jíst dál. 41 Eliša tedy požádal: „Přineste mi mouku.“ Nasypal ji do hrnce a řekl: „Dejte to mužům, ať se najedí.“ A v hrnci už nebylo nic škodlivého.+
42 Z Baal-šališi+ přišel jeden muž a přinesl muži pravého Boha 20 ječných chlebů+ z prvních zralých plodů a vak nového obilí.+ Eliša řekl: „Dej to mužům, ať se najedí.“ 43 Jeho sloužící se ale zeptal: „Jak mám tohle dát stovce mužů?“+ Eliša odpověděl: „Dej jim to, ať se najedí, protože toto říká Jehova: ‚Najedí se a ještě něco zbude.‘“+ 44 Dal jim to tedy, oni se najedli a ještě něco zbylo,+ tak jak Jehova řekl.