Rut
1 V době, kdy zajišťovali právo* soudci,+ nastal v zemi hladomor. A jeden muž vyšel z judského Betléma,+ aby s manželkou a dvěma syny bydlel jako cizinec na území* Moabu.+ 2 Ten muž se jmenoval Elimelek,* jeho manželka se jmenovala Noemi* a jeho dva synové se jmenovali Machlon* a Kiljon.* Byli z Efraty neboli judského Betléma. Přišli do Moabu a usadili se tam.
3 Po nějaké době Elimelek zemřel a jeho manželka Noemi zůstala sama se dvěma syny. 4 Později se ti muži oženili s Moabkami. Jedna se jmenovala Orpa a druhá se jmenovala Rut.+ Zůstali tam asi deset let. 5 Potom zemřeli i Machlon a Kiljon, a Noemi tak zůstala bez svých dvou synů a bez manžela. 6 Když se pak doslechla, že Jehova obrátil svou pozornost ke svému lidu a dal mu jídlo,* vydala se se snachami na cestu, aby se z Moabu vrátila domů.
7 Noemi tedy se svými snachami odešla z místa, kde žila. Cestou zpět do judské země 8 oběma snachám řekla: „Jděte a vraťte se každá do domu své matky. Ať vám Jehova projevuje věrnou lásku,+ jako jste ji vy projevovaly svým manželům, kteří zemřeli, a také mně. 9 Ať Jehova dá,* abyste si obě našly manžela a klidný domov.“*+ Pak je políbila a daly se do usedavého pláče. 10 Stále jí říkaly: „Ne, půjdeme s tebou k tvému lidu.“ 11 Ale Noemi řekla: „Vraťte se, mé dcery. Proč byste měly jít se mnou? Mohla bych ještě porodit syny, kteří by se stali vašimi manžely?+ 12 Vraťte se, mé dcery. Jděte, protože já jsem příliš stará na to, abych se mohla znovu vdát. A i kdybych si snad dnes večer našla manžela a kdybych porodila syny, 13 čekaly byste na ně, dokud nevyrostou? Zůstaly byste kvůli nim do té doby bez manžela? Ne, mé dcery, je mi opravdu hořko, když pomyslím na to, co se vám stalo kvůli tomu, že se Jehova obrátil proti mně.“+
14 Znovu se usedavě rozplakaly. Potom Orpa svou tchyni políbila a odešla. Ale Rut s ní zůstala. 15 Noemi jí proto řekla: „Podívej, tvá ovdovělá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se s ní.“
16 Ale Rut jí odpověděla: „Nenaléhej na mě, abych tě opustila a už tě nedoprovázela. Vždyť kam půjdeš ty, tam půjdu já, a kde strávíš noc ty, tam ji strávím já. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh bude mým Bohem.+ 17 Kde zemřeš ty, tam zemřu já a tam budu také pohřbena. Ať mě Jehova přísně potrestá,* kdyby mě od tebe odloučilo něco jiného než smrt.“
18 Když Noemi viděla, že je Rut pevně rozhodnutá jít s ní, přestala ji přemlouvat. 19 A obě pokračovaly v cestě, dokud nedošly do Betléma.+ Jakmile tam dorazily, nastal v celém městě rozruch. Ženy říkaly: „Není to Noemi?“ 20 Ona jim odpovídala: „Neříkejte mi Noemi.* Říkejte mi Mara,* protože Všemohoucí mi naplnil život hořkostí.+ 21 Když jsem odcházela, měla jsem všechno, ale Jehova způsobil, že se vracím s prázdnýma rukama. Proč byste mi měly říkat Noemi, když se sám Jehova postavil proti mně a sám Všemohoucí mi způsobil neštěstí?“+
22 A tak se Noemi vrátila z Moabu+ a s ní i její snacha, Moabka Rut. Přišly do Betléma na začátku sklizně ječmene.+