Ezekiel

2 Řekl mi: „Synu člověka,* postav se. Chci s tebou mluvit.“+ 2 Když promluvil, vstoupil do mě duch a přiměl mě vstát,+ abych slyšel toho, kdo se mnou mluvil.

3 Pak mi řekl: „Synu člověka, posílám tě k Izraelitům+ – ke vzpurným národům,* které se proti mně bouří.+ Oni i jejich předkové proti mně až dodnes hřeší.+ 4 Posílám tě k synům, kteří jsou neústupní a zatvrzelí,+ a ty jim oznámíš: ‚Toto říká Svrchovaný pán Jehova.‘ 5 Ať už ti budou naslouchat, nebo ne – protože je to vzpurný lid+ – uvědomí si, že byl mezi nimi prorok.+

6 Neboj se jich,+ synu člověka. Neboj se ani jejich slov, i když jsi obklopený trním a bodláčím*+ a žiješ mezi štíry. Neboj se jejich slov+ a neděs se jejich pohledů,+ vždyť je to vzpurný lid. 7 Předáš jim má slova, ať už budou naslouchat, nebo ne, vždyť jsou to vzbouřenci.+

8 Ale ty, synu člověka, poslouchej, co ti říkám. Nebuď vzpurný, jako je vzpurný tento lid. Otevři ústa a sněz, co ti dávám.“+

9 Když jsem se podíval, uviděl jsem, jak se ke mně natáhla ruka+ a v ní byl popsaný svitek.*+ 10 Rozvinul ho přede mnou a já jsem viděl, že je popsaný z obou stran.+ Byly na něm napsané žalozpěvy,* nářky a bědování.+