2. Paralipomenon

6 Tehdy Šalomoun řekl: „Jehovo, ty sám jsi prohlásil, že budeš přebývat v hustých oblacích.+ 2 Postavil jsem pro tebe majestátní dům, trvalé místo, kde bys navždy bydlel.“+

3 Potom se král otočil ke všem shromážděným Izraelitům, kteří tam stáli, a začal jim žehnat.+ 4 Řekl: „Ať je chválen Jehova, Bůh Izraele, který dal svými ústy slib mému otci Davidovi a svýma rukama ho splnil. Prohlásil: 5 ‚Ode dne, kdy jsem svůj lid vyvedl z Egypta, jsem si v žádném z izraelských kmenů nevyvolil město, ve kterém by byl postaven dům, kde by přebývalo mé jméno,+ ani jsem si nevyvolil nikoho, kdo by byl vůdcem nad mým lidem Izraelem. 6 Ale teď jsem si vyvolil Jeruzalém,+ aby tam přebývalo mé jméno, a vyvolil jsem si Davida, aby vládl nad mým lidem Izraelem.‘+ 7 Můj otec David ze srdce toužil postavit dům jménu Jehovy, Boha Izraele.+ 8 Ale Jehova mu řekl: ‚Máš v srdci touhu postavit dům mému jménu a je dobře, že si to přeješ. 9 Nepostavíš ho ale ty. Tím, kdo postaví dům mému jménu, bude tvůj syn, který se ti narodí.‘*+ 10 A Jehova svůj slib splnil. Usedl jsem na izraelský trůn po svém otci Davidovi,+ tak jak Jehova slíbil,+ a postavil jsem dům jménu Jehovy, Boha Izraele. 11 Umístil jsem tam truhlu se smlouvou,+ kterou Jehova uzavřel s Izraelity.“

12 Potom se Šalomoun před celým izraelským shromážděním postavil před Jehovův oltář a vztáhl ruce k nebi.+ 13 (Šalomoun stál na měděném pódiu, které udělal a které umístil doprostřed nádvoří.+ Bylo pět loket* dlouhé, pět loket široké a tři lokte vysoké.) Poklekl před celým izraelským shromážděním, vztáhl ruce k nebi+ 14 a řekl: „Jehovo, Bože Izraele, v nebesích ani na zemi není žádný Bůh jako ty. Dodržuješ smlouvu a projevuješ věrnou lásku svým služebníkům, kteří ti slouží celým srdcem.+ 15 Splnil jsi slib, který jsi dal mému otci, svému sluhovi Davidovi.+ Dnes jsi svou rukou splnil to, co jsi svými ústy slíbil.+ 16 A teď, Jehovo, Bože Izraele, splň slib, který jsi dal mému otci, svému sluhovi Davidovi, když jsi řekl: ‚Pokud budou tvoji synové dávat pozor na své kroky a budou přede mnou chodit v souladu s mým zákonem tak, jako jsi přede mnou chodil ty, na izraelském trůnu bude přede mnou vždy sedět muž z tvého rodu.‘+ 17 Jehovo, Bože Izraele, ať se uskuteční tvůj slib, který jsi dal svému sluhovi Davidovi.

18 Bude ale Bůh přebývat s lidmi na zemi?+ Vždyť ani nebesa, nebe nebes, tě nemůžou obsáhnout.+ Tím méně pak tento dům, který jsem postavil!+ 19 Jehovo, můj Bože, věnuj pozornost modlitbě svého sluhy a jeho prosbě o přízeň a naslouchej volání o pomoc a modlitbě, kterou ti tvůj sluha předkládá. 20 Ať jsou tvé oči dnem i nocí upřené k tomuto domu – k místu, o kterém jsi řekl, že tam bude přebývat tvé jméno.+ Vyslyš modlitbu, kterou tvůj sluha pronáší směrem k tomuto místu. 21 Naslouchej svému sluhovi a svému lidu Izraeli, když se budou modlit směrem k tomuto místu+ a prosit tě o pomoc. Kéž to uslyšíš ze svého příbytku, z nebes,+ kéž to uslyšíš a odpustíš.+

22 Pokud někdo zhřeší proti svému bližnímu a je přinucený zavázat se přísahou* a pod přísahou* přijde před tvůj oltář v tomto domě,+ 23 kéž v nebesích nasloucháš, zasáhneš a své sluhy rozsoudíš. Kéž špatnému člověku odplatíš a potrestáš ho za jeho špatnost a kéž dobrého* člověka prohlásíš za nevinného* a odměníš ho za jeho správné jednání.*+

24 Pokud bude tvůj lid Izrael poražen nepřítelem, protože proti tobě hřešili,+ a vrátí se a budou oslavovat tvé jméno,+ modlit se+ a naléhavě tě v tomto domě prosit o přízeň,+ 25 kéž v nebesích nasloucháš,+ odpustíš hřích svého lidu Izraele a přivedeš je zpátky do země, kterou jsi dal jim a jejich předkům.+

26 Když se zavře nebe a nebude pršet,+ protože proti tobě hřešili,+ a budou se modlit směrem k tomuto místu a oslavovat tvé jméno a odvrátí se od svého hříchu, protože jsi je pokořil,*+ 27 kéž v nebesích nasloucháš a odpustíš hřích svých sluhů, svého lidu Izraele. Kéž je poučuješ o správné cestě, po které by měli jít,+ a sešleš déšť+ na svou zemi, kterou jsi dal svému lidu jako dědictví.

28 Když zemi postihne hlad,+ mor,+ vysušující vítr, plíseň,+ sarančata+ nebo kobylky, když některé z měst* oblehnou nepřátelé+ nebo když přijde jakákoli jiná pohroma či nemoc+ 29 a když se potom k tobě celý tvůj lid Izrael nebo kterýkoli člověk budou modlit+ a prosit tě o přízeň+ (vždyť každý zná své trápení a bolest+) a vztáhnou ruce k tomuto domu,+ 30 kéž nasloucháš v nebesích, ve svém příbytku,+ a kéž odpustíš.+ Každému odplať jeho jednání, protože znáš jeho srdce (jedině ty opravdu znáš srdce člověka).+ 31 Potom se tě budou bát a chodit po tvých cestách po všechny dny, kdy budou žít v této zemi, kterou jsi dal našim předkům.

32 Pokud jde o cizince, který nepatří k tvému lidu Izraeli a který přijde ze vzdálené země kvůli tvému velkému jménu,*+ kvůli tvé silné ruce a tvé vztažené paži, a bude se modlit směrem k tomuto domu,+ 33 kéž nasloucháš v nebesích, ve svém příbytku, a uděláš všechno, o co tě cizinec žádá, aby všechny národy na zemi poznaly tvé jméno+ a bály se tě stejně jako tvůj lid Izrael a aby poznaly, že se tvé jméno vzývá nad tímto domem, který jsem postavil.

34 Když tvůj lid vytáhne do války proti svým nepřátelům cestou, kterou je pošleš,+ a budou se k tobě modlit+ směrem k tomuto městu, které jsi vyvolil, a směrem k domu, který jsem postavil tvému jménu,+ 35 kéž v nebesích nasloucháš jejich modlitbě a jejich prosbě o přízeň a zjednáš jim spravedlnost.+

36 Když proti tobě zhřeší (vždyť není člověk, který nehřeší+) a ty se na ně rozzlobíš a necháš je napospas nepříteli, který je odvede jako zajatce, ať už do vzdálené, nebo blízké země,+ 37 a oni se v zemi, kam byli odvedeni, vzpamatují, vrátí se k tobě a budou tě v zemi svého zajetí naléhavě prosit o přízeň a řeknou: ‚Zhřešili jsme, provinili jsme se, jednali jsme ničemně‘+ 38 a v zemi svého zajetí, kam byli odvedeni, se k tobě vrátí celým srdcem+ a celou duší*+ a budou se modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich předkům, k městu, které jsi vyvolil,+ a k domu, který jsem postavil tvému jménu, 39 kéž v nebesích, ve svém příbytku, nasloucháš jejich modlitbě a jejich prosbě o přízeň, zjednáš jim spravedlnost+ a svému lidu, který proti tobě zhřešil, odpustíš.

40 A teď, můj Bože, ať jsou prosím tvé uši pozorné a tvé oči upřené k modlitbám proneseným na tomto místě.*+ 41 Bože Jehovo, vejdi do svého příbytku,+ ty a truhla tvé síly. Ať jsou tvoji kněží, Bože Jehovo, oblečeni záchranou a ať se tvoji věrní radují z tvé dobroty.+ 42 Bože Jehovo, neodmítej* svého pomazaného.+ Kéž pamatuješ na věrnou lásku, kterou jsi projevoval svému sluhovi Davidovi.“+