Jeremjáš
3 Jehovo, copak tvé oči nepátrají po věrnosti?+
Bil jsi je, ale nic to s nimi neudělalo.*
Ničil jsi je, ale nedali se poučit.+
4 Ale řekl jsem si: „Jsou to jen prostí lidé.
Jednají hloupě, protože neznají Jehovovu cestu,
požadavky svého Boha.
5 Půjdu k významným lidem a promluvím s nimi,
vždyť oni musí znát Jehovovu cestu,
požadavky svého Boha.+
Ale všichni do jednoho zlomili jho*
a zpřetrhali pouta.“
Každý, kdo z nich vyjde, je roztrhán na kusy.
Jejich provinění je totiž hodně,
mnohokrát byli nevěrní.+
7 Jak ti to můžu odpustit?
Tvoji synové mě opustili
a přísahají při tom, co není Bohem.+
Dával jsem jim všechno, co potřebovali,
ale oni cizoložili
a houfně chodili do domu prostitutky.
9 „Neměl bych je za to volat k odpovědnosti?“ prohlašuje Jehova.
„Neměl bych se takovému národu pomstít?“+
Odstraňte výhonky,
protože ty Jehovovi nepatří.
12 „Zapřeli Jehovu a říkají:
Žádné neštěstí nás nepostihne,
nezažijeme meč ani hlad.‘+
13 Proroci mluví do větru,
slovo od Boha v nich není.
Ať pominou jako jejich prázdné řeči.“
14 A tak Jehova, Bůh vojsk, říká toto:
„Protože říkají takové věci,
ze svého slova udělám v tvých ústech oheň+
a tento lid je dřevem,
které ten oheň pohltí.“+
15 „Přivádím na vás národ zdaleka, izraelský dome,“+ prohlašuje Jehova.
„Je to národ prastarý.
16 Jejich toulec je jako otevřený hrob,
všichni jsou to válečníci.
17 Pohltí tvou úrodu a tvůj chléb.+
Pohltí tvé syny a dcery.
Pohltí tvá stáda ovcí a dobytka.
Pohltí tvé vinice a fíkovníky.
Zničí mečem tvá opevněná města, na která spoléháš.“
18 „Ale ani v těch dnech,“ prohlašuje Jehova, „vás úplně nevyhladím.+ 19 A když se zeptají: ‚Proč nám to všechno Jehova, náš Bůh, udělal?‘, odpovíš jim: ‚Tak jako jste mě opustili a sloužili jste ve své zemi cizímu bohu, tak budete sloužit cizincům v zemi, která není vaše.‘“+
20 Oznamte to v Jákobově domě
a ohlaste to v Judsku:
21 „Poslouchej, hloupý a nerozumný lide:*+
22 ‚Vy se mě nebojíte?‘ prohlašuje Jehova.
‚Neměli byste se přede mnou třást?
Vždyť já jsem dal písek jako hranici moři,
jako trvalé nařízení, které nemůže překročit.
I když jeho vlny doráží, nic nezmůžou,
i když burácí, nepřekročí ji.+
24 A neříkají si v srdci:
„Bojme se Jehovy, našeho Boha,
toho, kdo dává déšť v pravý čas,
podzimní déšť i jarní déšť,
toho, kdo nám dohlíží na týdny určené ke žni.“+
26 V mém lidu jsou totiž ničemové.
Číhají jako přikrčení ptáčníci.
Kladou smrtonosnou past,
chytají lidi.
Proto získali moc a bohatství.
28 Ztučněli, kůži mají hladkou.
Překypují zlem.
Neujímají se soudního sporu sirotků,+
jde jim jen o vlastní prospěch.
Upírají spravedlnost chudým.‘“+
29 „Neměl bych je za to volat k odpovědnosti?“ prohlašuje Jehova.
„Neměl bych se takovému národu pomstít?
30 V zemi se děje něco strašného a otřesného:
A můj lid to takhle miluje.+
Ale co uděláte, až přijde konec?“