Jeremjáš
Ale proč se ničemům daří+
a proč si zrádci žijí bezstarostně?
2 Zasadil jsi je a oni zakořenili,
rostou a nesou ovoce.
Často tě mají v ústech, ale jejich nejskrytějším myšlenkám* jsi vzdálený.+
3 Ale ty, Jehovo, mě dobře znáš,+ vidíš mě.
Prozkoumal jsi mé srdce a víš, že je s tebou.+
Odděl je jako ovce na porážku,
postav je stranou pro den zabíjení.
Kvůli zlu těch, kdo v ní bydlí,
zmizela zvířata i ptáci.
Vždyť říkají: „On nevidí, co se s námi stane.“
V pokojné zemi se možná cítíš bezpečně,
ale jak si poradíš v houštinách podél Jordánu?
Hlasitě na tebe křičeli.
Nevěř jim,
ani když s tebou mluví hezky.
7 „Opustil jsem svůj dům,+ zanechal jsem své dědictví.+
Svůj milovaný lid jsem vydal do rukou nepřátel.+
8 Mé dědictví se pro mě stalo jakoby lvem v lese.
Řve na mě,
a tak jsem ho začal nenávidět.
9 Mé dědictví je pro mě jako různobarevný* dravý pták.
Obklopují ho jiní draví ptáci a útočí na něj.+
Pojďte, shromážděte se, všechna divoká zvířata,
pojďte se nažrat.+
Můj drahocenný podíl obrátili v bezútěšnou pustinu.
Celá země je zpustošená,
ale nikdo si to nebere k srdci.+
12 Po všech stezkách vyšlapaných pustinou přišli ničitelé.
Vždyť Jehovův meč požírá z jednoho konce země na druhý.+
Nikdo* nemá klid.
13 Zaseli pšenici, ale sklidili trní.+
Nadřeli se, ale nic z toho neměli.
Za svou úrodu se budou stydět
kvůli Jehovovu planoucímu hněvu.“
14 Toto říká Jehova: „Pokud jde o všechny moje ničemné sousedy, kteří sahají na dědictví, které jsem dal svému lidu Izraeli,+ vytrhnu je z jejich země+ a judský dům vytrhnu z jejich středu. 15 Ale potom co je vytrhnu, se nad nimi znovu slituji a vrátím každého k jeho dědictví a do jeho země.“
16 „A pokud se opravdu naučí cestám mého lidu a budou přísahat při mém jménu ‚Jakože Jehova žije!‘, tak jako učili můj lid přísahat při Baalovi, pak dostanou místo uprostřed mého lidu. 17 Ale pokud odmítnou poslouchat, takový národ vytrhnu, vytrhnu ho a zničím,“ prohlašuje Jehova.+