Šalomounova píseň

8 Kéž bys byl jako můj bratr,

který sál z prsou mé matky!

Kdybych tě potkala venku, políbila bych tě+

a nikdo by mnou nepohrdal.

 2 Vedla bych tě,

přivedla bych tě do domu své matky,+

která mě učila.

Dala bych ti napít kořeněného vína,

čerstvé šťávy z granátových jablek.

 3 Jeho levici bych měla pod hlavou

a jeho pravice by mě objímala.+

 5 „Kdo to přichází z pustiny

a opírá se o svého milého?“

Tam měla tvá matka porodní bolesti,

tam tě v bolestech porodila.

 6 Dej si mě jako pečeť* na srdce,

jako pečeť na ruku.

Vždyť láska je silná jako smrt+

a výlučná oddanost je neústupná jako hrob.*

 7 Lásku nemůžou uhasit ani přívaly vod,+

ani řeky ji nemůžou odplavit.+

Kdyby někdo za lásku nabízel všechno bohatství svého domu,

určitě by tím* pohrdli.“

 8 „Máme sestřičku,+

která ještě nemá prsa.

Co pro svou sestru uděláme v den,

kdy si o ni řeknou?“

 9 „Pokud je hradbou,

postavíme na ní stříbrné cimbuří,

ale pokud je dveřmi,

zahradíme ji cedrovým prknem.“

10 „Jsem hradba

a má prsa jsou jako věže.

Proto jsem v jeho očích ženou,

která nalézá pokoj.

11 Šalomoun měl v Baal-hamonu vinici+

a tu svěřil správcům.

12 Tisíc kousků stříbra* patří tobě, Šalomoune,

a dvě stě těm, kdo pečují o její ovoce.

13 „Ty, která přebýváš v zahradách,+

druhové čekají, až uslyší tvůj hlas.

14 „Spěchej, můj milý,

buď rychlý jako gazela,+

jako jelínek na horách, kde roste koření.“