12 Job na to řekl:
2 „Vy jste ti, co všemu rozumí,
a s vámi moudrost vymře!
3 Ale já mám také rozum,
nejsem horší než vy.
To, co říkáte, ví každý.
4 Svým přátelům jsem pro smích,+
já, který volám k Bohu, aby mi odpověděl.+
Čestný a bezúhonný člověk je pro smích!
5 Bezstarostný opovrhuje neštěstím,
myslí si, že postihuje jen ty, kterým se podlamují nohy.
6 Ve stanech lupičů panuje klid+
a ti, kdo dráždí Boha, žijí v bezpečí,+
ti, kdo drží v rukou svého bůžka.
7 Ale zeptej se prosím zvířat a ta tě poučí
a nebeských ptáků a oni ti řeknou.
8 Nebo si všímej země a ta tě poučí
a mořské ryby ti to oznámí.
9 Kdo z nich neví,
že to udělala Jehovova ruka?
10 V jeho ruce je život všeho živého
a duch každého člověka.+
11 Copak ucho neprověřuje slova,
tak jako jazyk ochutnává jídlo?+
12 Copak není moudrost u lidí pokročilého věku+
a nepřichází porozumění s léty?
13 U Boha je moudrost a moc,+
má záměr a porozumění.+
14 Co zboří, to se nedá znovu postavit,+
co zavře, už nikdo neotevře.
15 Když zadrží vody, všechno vyschne,+
a když je vypustí, zaplaví zemi.+
16 U něho je síla a moudrost,+
jemu patří ten, kdo schází z cesty, i ten, kdo k tomu svádí druhé.
17 Rádce nechává chodit bosé
a ze soudců dělá blázny.+
18 Uvolňuje pouta, která nasadili králové,+
a je samotné svazuje.
19 Kněze nechává kráčet bosé+
a ty, kdo se dlouho drží u moci, svrhává,+
20 spolehlivým rádcům zavírá ústa
a starce zbavuje dobrého úsudku,
21 na urozené vylévá hanbu+
a mocné zbavuje síly.
22 Odhaluje hluboké věci ukryté ve tmě,+
hlubokou temnotu vynáší na světlo,
23 dává národům velikost a pak je ničí,
zvětšuje národy a pak je odvádí do vyhnanství.
24 Vůdce lidu připravuje o rozum
a nechává je bloudit pustinou bez cest.+
25 Tápou ve tmě,+ kde není světlo,
a nechává je bloudit jako opilce.+