Job
20 Naamatita Cofar+ na to řekl:
2 „Tvoje slova mě znepokojují a nutí odpovědět,
jsem z toho rozrušený.
4 Sám musíš dávno vědět –
protože je to tak od doby, co byl člověk* postaven na zem+ –
5 že radostný křik zlých má krátké trvání
6 I když se jeho pýcha vypíná až k nebi
a jeho hlava se dotýká oblaků,
7 navždy zanikne jako jeho výkaly
a ti, kdo ho vídali, se budou ptát: ‚Kde je?‘
8 Odlétne jako sen a už ho nenajdou,
zaženou ho jako noční vidění.
10 Jeho děti se budou ucházet o přízeň chudých
a on vlastníma rukama vrátí majetek, který pobral druhým.+
12 Když mu špatnost v ústech chutná sladce
a nechává ji rozplynout pod jazykem,
13 vychutnává si ji, nechce se jí vzdát
a převaluje ji na patře,
14 jídlo mu v břiše zhořkne
a změní se v něm na kobří jed.*
15 Spolykal majetek, ale vyzvrací ho,
Bůh mu ho vypudí z břicha.
17 Už nikdy neuvidí proudy vody,
potoky medu a másla.
18 Vrátí zpátky, co nahromadil, a nebude z toho mít nic,*
bohatství získané obchodováním si neužije.+
19 Vždyť drtil chudé a nechával je bez pomoci,
zabral dům, který nepostavil.
20 Ale ve svém nitru nepocítí klid,
jeho majetek ho nezachrání.
21 Už nemá co pohltit,
proto jeho blahobyt nepotrvá.
22 V největším nadbytku na něj dolehne úzkost,
plnou silou na něj udeří neštěstí.
23 Ve chvíli, kdy si bude plnit břicho,
na něj Bůh* sešle svůj planoucí hněv,
nechá ho na něj padat jako déšť.
24 Když bude prchat před železnou zbraní,
probodnou ho šípy z měděného luku.
26 Jeho poklady pohltí nejčernější tma,
stráví ho oheň, který nikdo nerozdmýchal.
Ty, kdo v jeho stanu přežijí, postihne neštěstí.
27 Nebe odhalí jeho vinu,
země proti němu povstane.
29 Takto Bůh odplatí zlému člověku,
takové dědictví mu určil.“