16 Job na to řekl:
2 „Takových věcí už jsem slyšel spoustu.
Místo abyste mě utěšili, ještě víc mě trápíte.+
3 Copak těm prázdným slovům nebude konec?
Co tě dráždí, že takhle mluvíš?
4 Také bych mohl mluvit jako vy.
Kdybyste byli na mém místě,
mohl bych vás kritizovat
a potřásat nad vámi hlavou.+
5 Já bych vás ale svými slovy posílil
a svými rty bych vás utěšil.+
6 Když mluvím, moje bolest se nezmenšuje,+
a když přestanu mluvit, uleví se mi nějak?
7 Teď mě ale Bůh vyčerpal,+
zpustošil celou mou domácnost.
8 Také se mě zmocňuje a stalo se to svědectvím,
moje vychrtlost povstává a svědčí proti mně.
9 V hněvu mě roztrhal na kusy a nenávidí mě,+
když mě vidí, skřípe zuby,
můj protivník mě probodává pohledem.+
10 Lidé si na mě otvírají ústa+
a s pohrdáním mě bijí do tváře.
V davu se shlukují proti mně.+
11 Bůh mě vydává napospas chlapcům
a vrhá mě do rukou ničemů.+
12 Žil jsem v klidu, ale on se mnou zatřásl.+
Chytil mě za krk a roztříštil mě,
udělal si ze mě terč.
13 Obkličují mě jeho lukostřelci,+
nemilosrdně probodává mé ledviny,+
mou žluč vylévá na zem.
14 Proráží mě jako zeď, dělá jeden průlom za druhým,
řítí se na mě jako válečník.
15 Sešil jsem si pytlovinu, abych si zakryl kůži,+
svou důstojnost jsem pohřbil v prachu.+
16 Obličej mi zrudl pláčem+
a na víčkách mám hluboký stín,
17 i když se mé ruce nedopustily násilí
a moje modlitba je upřímná.
18 Země, nepřikrývej mou krev!+
Ať neumlkne můj křik!
19 I teď je v nebesích můj svědek,
ten, kdo může svědčit v můj prospěch, je ve výšinách.
20 Přátelé se mi vysmívají,+
když mé oči před Bohem prolévají slzy.+
21 Ať někdo rozsoudí spor mezi člověkem a Bohem,
tak jako by to udělal mezi člověkem a jeho bližním.+
22 Vždyť mi zbývá už jen pár let
a odejdu cestou, ze které není návratu.+