Job
21 Job na to řekl:
2 „Pozorně poslouchejte, co teď řeknu,
aspoň tak mě utěšte.
3 Vydržte to, až budu mluvit.
Až skončím, můžete se mi vysmívat.+
4 Copak si stěžuji člověku?
Kdyby to tak bylo, už bych* ztratil trpělivost.
6 Když na to pomyslím, jímá mě hrůza
a celý se třesu.
8 Jsou stále obklopení svými dětmi
a vidí i jejich potomky.
10 Jejich býci úspěšně oplodňují,
jejich krávy rodí a nepotrácejí.
11 Jejich chlapci pobíhají venku jako jehňata,
jejich děti skotačí kolem.
14 A pravému Bohu říkají: ‚Nech nás být!
Nemáme chuť poznávat tvé cesty.+
15 Kdo je Všemohoucí, že bychom mu měli sloužit?+
Co tím získáme, když ho budeme znát?‘+
16 Ale já vím, že svůj blahobyt nemají ve své moci.+
Myšlení* takových ničemů je mi vzdálené.+
17 Jak často lampa špatných lidí zhasne?+
Jak často na ně přijde pohroma?
Jak často na ně Bůh ve svém hněvu přivede zničení?
18 Copak se jim stává, že jsou jako sláma unášená větrem,
jako plevy, které odnáší vichr?
19 Trest člověka Bůh uchovává pro jeho syny.
Kéž i jemu Bůh oplatí, aby to sám pocítil.+
25 Ale druhý umírá ztrápený,
aniž okusil něco dobrého.
29 To jste se nikdy neptali těch, kdo cestují?
31 Kdo mu bude vyčítat jeho skutky?
A kdo mu odplatí za to, co udělal?
32 Až ho odnesou na hřbitov,
budou nad jeho hrobkou bdít.
33 Země v údolí mu bude lehká*+
a celé lidstvo ho bude následovat,*+
stejně jako ho nespočetné zástupy předešly.
34 Proč se mě tedy snažíte utěšit nesmyslnými slovy?+
Vaše řeči jsou samá lež!“