Kazatel
6 Viděl jsem pod sluncem ještě další neštěstí a je mezi lidmi časté: 2 Od pravého Boha někdo dostává bohatství, majetek a slávu, takže mu nechybí nic, po čem touží.* Pravý Bůh mu ale neumožňuje, aby se z toho těšil – těší se z toho někdo cizí. To je marnost a velké trápení. 3 I kdyby měl nějaký muž sto dětí, žil mnoho let a dosáhl vysokého věku, ale neužil by si své dobré věci před tím, než zemře,* musím říct, že i dítě, které se narodilo mrtvé, je na tom lépe než on.+ 4 To se narodilo nadarmo, odešlo do tmy a tma přikryla jeho jméno. 5 Přestože nikdy neuvidělo slunce a nic nepoznalo, je na tom lépe* než onen muž.+ 6 K čemu by to bylo, kdyby někdo prožil dvakrát tisíc let, ale neužil by si žádnou radost? Nejdou snad všichni na stejné místo?+
7 Veškerá tvrdá práce slouží k tomu, aby si člověk naplnil ústa,+ ale své touhy nikdy neuspokojí. 8 Jakou výhodu má moudrý proti hlupákovi?+ A co má chudý člověk z toho, že ví, jak přežít?* 9 Lepší je těšit se z toho, co vidí oči, než toužit po něčem, co člověk nemůže mít.* I to je marnost a honba za větrem.
10 Všechno, co existuje, už bylo pojmenováno a je známé, kdo člověk je. Nemůže se přít* s tím, kdo je mocnější než on. 11 Čím víc slov,* tím větší marnost. A co dobrého člověku přinášejí? 12 Kdo ví, co je pro člověka nejlepší, aby dělal během těch několika dnů svého marného života, které minou jako stín?+ Kdo může člověku říct, co se pod sluncem stane, až on tu nebude?