8 Copak moudrost nevolá?
Nepozvedá snad dobrý úsudek svůj hlas?+
2 Moudrost stojí na výšinách+ u cesty,
postavila se na rozcestí.
3 U bran, které vedou do města,
u jejich vchodů, hlasitě volá:+
4 „Na vás, lidé, volám,
pozvedám svůj hlas ke každému.
5 Nezkušení, naučte se prozíravosti,+
hlupáci, získejte porozumění.
6 Poslouchejte, vždyť má slova jsou důležitá,
mé rty mluví o tom, co je správné.
7 Má ústa tiše pronáší pravdu,
mé rty si hnusí, co je ničemné.
8 To, co říkám, je čestné,
v mých slovech není žádná faleš ani klam.
9 Jsou jasná těm, kdo mají dobrý úsudek,
správná pro ty, kdo našli poznání.
10 Vyvolte si mé poučování, a ne stříbro,
vyvolte si poznání spíš než ryzí zlato.+
11 Moudrost je totiž lepší než korály,
nic, po čem člověk touží, se jí nevyrovná.
12 Já, moudrost, přebývám s prozíravostí,
nacházím poznání a schopnost přemýšlet.+
13 Bát se Jehovy znamená nenávidět špatné.+
Nenávidím povyšování a pýchu,+ špatné jednání a zvrácenou řeč.+
14 Vlastním dobré rady a rozumnost,+
mám porozumění+ a moc.+
15 S mou pomocí vládnou králové
a vysocí úředníci vydávají spravedlivé výnosy.+
16 S mou pomocí panují knížata
a urození spravedlivě soudí.
17 Miluji ty, kdo milují mě,
a ti, kdo mě hledají, mě najdou.+
18 Je u mě bohatství a sláva,
trvalý majetek a spravedlnost.
19 Mé plody jsou lepší než zlato, dokonce než přečištěné zlato,
má úroda je lepší než ryzí stříbro.+
20 Kráčím cestou spravedlnosti,
jdu středem stezek práva.
21 Dávám bohaté dědictví těm, kdo mě milují,
a plním jejich zásobárny.
22 Jehova mě vytvořil jako počátek svého díla,+
jako první ze svých dávných činů.+
23 Byla jsem ustanovena v dávných dobách,+
na začátku, dřív než země.+
24 Zrodila jsem se, když ještě nebyly vodní hlubiny,+
žádné prameny překypující vodou.
25 Ještě než byly zasazeny hory,
dřív než kopce jsem se zrodila,
26 ještě než udělal zemi a pole
i první hroudy zemské půdy.
27 Když připravoval nebesa,+ byla jsem tam.
Když vyznačil obzor na hladině vod,+
28 když ve výšinách umístil oblaka
a v hlubinách založil zřídla,
29 když vydal výnos pro moře,
že jeho vody nesmí překročit hranice, které určil,+
když ustanovil základy země,
30 tehdy jsem byla po jeho boku zručným řemeslníkem.+
Den co den jsem byla jeho velkým potěšením+
a stále jsem se před ním radovala.+
31 Radovala jsem se z jeho země
a mým velkým potěšením byli lidští synové.
32 A teď mi, synové, naslouchejte.
Šťastní jsou ti, kdo se drží mých cest.
33 Naslouchejte poučování+ a zmoudřete,
neodmítejte ho.
34 Šťastný je člověk, který mi naslouchá,
který den co den brzy ráno přichází k mým dveřím,
čeká u vchodu do mého domu.
35 Vždyť ten, kdo mě nachází, najde život+
a získá Jehovovo schválení.
36 Ale ten, kdo mě přehlíží, škodí sám sobě
a ti, kdo mě nenávidí, milují smrt.“+