Jeremjáš
2 Jehova mi řekl: 2 „Jdi a volej Jeruzalému do uší: ‚Toto říká Jehova:
„Dobře si pamatuji, jak jsi v mládí byla oddaná,*+
jak jsi mě milovala, když jsi se mnou byla zasnoubená,+
jak jsi mě následovala v pustině,
v neoseté zemi.+
3 Izrael byl pro Jehovu svatý,+ byl jako první plody z jeho úrody.“‘
‚Kdo by mu chtěl uškodit, nesl by vinu,
přišlo by na něj neštěstí,‘ prohlašuje Jehova.“+
4 Poslouchej Jehovovo slovo, Jákobův dome,
všechny rodiny Izraelova domu.
5 Toto říká Jehova:
„Jakou chybu na mně našli vaši předkové,+
že se ode mě tak vzdálili,
že chodili za bezcennými modlami+ a sami se stali bezcennými?+
6 Neptali se: ‚Kde je Jehova,
který nás vyvedl z Egypta,+
který nás vedl pustinou,
zemí pouště+ a jam,
zemí vyprahlou+ a temnou,
kudy nikdo necestuje
a kde žádný člověk nebydlí?‘
Ale když jste tam přišli, poskvrnili jste mou zemi,
z mého dědictví jste udělali něco odporného.+
8 Kněží se neptali: ‚Kde je Jehova?‘+
Ti, kdo se zabývali Zákonem, mě neznali,
pastýři se proti mně bouřili,+
proroci prorokovali ve jménu Baala+
a následovali ty, kdo jim nemohli být užiteční.
10 ‚Přeplavte se k pobřeží* Kittim+ a podívejte se.
Pošlete posly do Kedaru+ a pořádně se zamyslete,
jestli se už stalo něco takového.
11 Vyměnil už nějaký národ své bohy za ty, kdo nejsou bohové?
Ale můj lid vyměnil mou slávu za to, co je bezcenné.+
12 Zhrozte se nad tím, nebesa,
třeste se velkou hrůzou,‘ prohlašuje Jehova,
13 ‚protože můj lid udělal dvě špatné věci:
14 ‚Je Izrael sluha? Otrok narozený v domácnosti?
Tak proč se stal kořistí?
Z jeho země udělali něco děsivého,
jeho města vypálili a nikdo v nich už nebydlí.
16 Lidé z Nofu*+ a Tachpanesu+ se ti pasou na temeni hlavy.
17 Nemůžeš si za to sama?
Vždyť jsi opustila Jehovu, svého Boha,+
když tě vedl po cestě!
19 Tvá špatnost by tě měla napravovat
a tvá nevěrnost by tě měla kárat.
Pochop a uvědom si, jak je špatné a hořké+
opustit Jehovu, svého Boha.
Nemáš přede mnou bázeň,‘+ prohlašuje Svrchovaný pán, Jehova, Bůh vojsk.*
Ale řekla jsi: „Nebudu ti sloužit.“
21 Zasadil jsem tě jako ušlechtilou révu,+ všechnu vypěstovanou z nejlepšího semene.
Jak to, že ses mi zvrhla v cizí planou révu?‘+
22 ‚I kdyby ses umyla sodou* a nešetřila louhem,*
skvrna tvé viny zůstane přede mnou,‘+ prohlašuje Svrchovaný pán Jehova.
23 Jak můžeš říkat ‚Neposkvrnila jsem se,
nechodila jsem za Baaly‘?
Jen se podívej, co jsi dělala v údolí,
zamysli se nad svým chováním.
Jsi jako hbitá mladá velbloudice,
která bezcílně pobíhá po svých cestách sem a tam,
24 jako divoká oslice zvyklá na pustinu,
která ve svém chtíči větří.
Kdo ji může zadržet, když je v říji?
Žádný samec se nemusí unavovat hledáním,
v období páření* ji najde.
25 Dej si pozor, abys nezůstala bosá
a aby ti žízní nevyschlo v hrdle.
Ale řekla jsi: ‚Marná snaha!+
26 Jako je zahanben zloděj, když ho chytnou,
tak je zahanben izraelský dům,
oni, jejich králové a jejich knížata,
jejich kněží a jejich proroci.+
A ke mně se obrátili zády, ne tváří.+
Ale když je postihne neštěstí, budou říkat:
‚Povstaň a zachraň nás!‘+
28 Kde jsou tvoji bohové, které sis udělala?+
Ať povstanou, pokud tě v době neštěstí dokážou zachránit.
Vždyť tvých bohů, Judo, je tolik jako tvých měst.+
29 ‚Proč jste se mnou stále ve sporu?
Proč jste se proti mně všichni vzbouřili?‘+ prohlašuje Jehova.
Váš vlastní meč požíral vaše proroky+
jako dravý lev.
31 Vy z této generace, berte v úvahu Jehovovo slovo.
Stal jsem se pro Izrael pustinou
nebo zemí tísnivé tmy?
Proč můj lid řekl ‚Jdeme, kam se nám zachce,
už k tobě nepřijdeme‘?+
Ale můj vlastní lid na mě už dávno zapomněl.+
33 Jak dobře se vyznáš, ženo, v hledání lásky!
Stala ses zkušenou ve zkaženosti.+
Krev je na všech tvých šatech.
35 ‚Jsem nevinná,‘ tvrdíš,
‚už se na mě určitě nezlobí.‘
Ale já nad tebou vynáším rozsudek
za to, že říkáš: ‚Nezhřešila jsem.‘
36 Proč bereš na lehkou váhu, že jsi tak nestálá?
S nimi neuspěješ.“