17 Můj duch je zlomený, moje dny hasnou,
čeká mě hřbitov.+
2 Kolem mě jsou posměvači+
a já se musím dívat na jejich vzpurné chování.
3 Prosím, přijmi moji zástavu a ulož ji u sebe.
Kdo jiný by mi potřásl rukou a zaručil se za mě?+
4 Vždyť jsi je připravil o soudnost,+
proto jim nedáš vítězství.
5 Někdo nabízí část svého majetku přátelům,
zatímco jeho dětem se hladem zatmívá před očima.
6 Bůh způsobil, že jsem pro všechny terčem posměchu,+
takže mi plivou do tváře.+
7 Utrpením se mi kalí oči+
a z mých rukou a nohou je pouhý stín.
8 Čestní lidé na to ohromeně zírají
a nevinní se pohoršují nad bezbožníky.
9 Ten, kdo jedná správně, se drží své cesty+
a ten, kdo má čisté ruce, sílí.+
10 Ale pojďte, vy všichni, a znovu mluvte,
zatím jsem mezi vámi nenašel nikoho moudrého.+
11 Moje dny jsou u konce,+
moje plány, touhy mého srdce, jsou zmařeny.+
12 Noc zaměňujete za den,
když říkáte: ‚Je tma, ale brzy bude světlo.‘
13 Ještě chvíli počkám a mým domovem bude hrob,+
ustelu si lůžko v temnotě.+
14 Na jámu+ zavolám: ‚Jsi můj otec!‘
a na larvu: ‚Moje matko a sestro!‘
15 Kde je tedy moje naděje?+
Vidí ji někdo?
16 Sejde se mnou za brány hrobu,
až všichni společně sestoupíme do prachu.“+