Rut*
1 A stalo se ve dnech, kdy soudci+ vykonávali právo, že v zemi nastal hladomor,+ a jeden muž přistoupil k tomu, aby vyšel z Betléma+ v Judovi, aby se svou manželkou a svými dvěma syny přebýval jako [někdo] cizí na moabských polích.+ 2 A ten muž se jmenoval Elimelek* a jeho manželka se jmenovala Noemi a jeho dva synové se jmenovali Machlon a Kiljon, Efratité*+ z Betléma v Judovi. Nakonec přišli na moabská pole a zůstali tam.
3 Časem Noemin manžel Elimelek zemřel, takže zůstala se svými dvěma syny. 4 Později si ti muži vzali manželky, Moabky.+ Jedna se jmenovala Orpa a druhá se jmenovala Rut.+ A bydleli tam asi deset let. 5 Časem ti dva, Machlon* a Kiljon,* také zemřeli, takže ta žena zůstala bez svých dvou dětí a [bez] svého manžela. 6 A přistoupila k tomu, aby se zvedla se svými snachami a aby se vrátila z moabských polí, neboť na moabském poli slyšela, že Jehova obrátil svou pozornost ke svému lidu*+ a dal mu chléb.+
7 A vyšla z místa, na němž zůstávala,+ a obě její snachy byly s ní a šly dál po cestě, aby se vrátily do judské země. 8 Nakonec řekla Noemi oběma svým snachám: „Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Kéž vám Jehova projevuje milující laskavost,*+ právě jako jste ji projevovaly mužům, kteří jsou nyní mrtví, i mně.+ 9 Kéž vám dá Jehova dar+ a najdete každá místo odpočinku+ v domě svého manžela.“ Pak je políbila+ a ony začaly pozvedat své hlasy a plakat. 10 A stále jí říkaly: „Ne, ale my se vrátíme s tebou k tvému lidu.“+ 11 Noemi však řekla: „Vraťte se, mé dcery. Proč byste měly jít se mnou? Mám ještě ve svém nitru syny a budou se muset stát vašimi manžely?+ 12 Vraťte se, mé dcery, jděte, protože já jsem příliš zestárla, než abych mohla náležet manželovi. Kdybych řekla, že mám naději, že budu také dnes večer patřit manželovi a také skutečně porodím syny,+ 13 čekaly byste na ně,* dokud by nevyrostli? Žily byste pro ně v ústraní, abyste nepatřily nějakému manželovi? Nikoli, mé dcery, vždyť je to pro mne velice hořké kvůli vám, že Jehovova ruka vyšla proti mně.“+
14 Na to pozvedly svůj hlas a plakaly ještě více a potom Orpa políbila svou tchyni. Pokud jde o Rut, ta se jí přidržela.+ 15 Řekla tedy: „Pohleď, tvá ovdovělá švagrová* se navrátila k svému lidu a svým bohům.+ Vrať se se svou ovdovělou švagrovou.“+
16 A Rut přistoupila k tomu, aby řekla: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila, abych se obrátila zpět a nedoprovázela tě;* vždyť kam jdeš ty, půjdu já, a kde strávíš noc ty, tam strávím noc já.+ Tvůj lid bude mým lidem+ a tvůj Bůh mým Bohem.+ 17 Kde zemřeš ty, tam zemřu já+ a tam také budu pohřbena. Kéž mi Jehova tak učiní a k tomu přidá,+ jestliže by mne a tebe mělo odloučit něco jiného než smrt.“
18 Když uviděla, že trvá na tom, aby s ní šla,+ přestala k ní mluvit. 19 A obě se ubíraly dále, dokud nedošly do Betléma.+ A jakmile přišly do Betléma, stalo se, že se celé město kvůli nim pobouřilo,+ a ženy říkaly: „Je to Noemi?“+ 20 A ona říkala ženám: „Nenazývejte mne Noemi.* Nazývejte mne Mara,* neboť Všemohoucí*+ mi to učinil velmi hořké.+ 21 Když jsem šla, byla jsem plná,+ a Jehova mě přiměl k návratu s prázdnýma rukama.+ Proč byste mne měly nazývat Noemi, jestliže je to Jehova, kdo mne pokořil,+ a Všemohoucí, kdo mi způsobil neštěstí?“+
22 A tak se Noemi vrátila, [a] Moabka Rut, její snacha, byla s ní, když se vracela z moabských+ polí; a přišly do Betléma+ na začátku žně ječmene.+
2 A Noemi měla příbuzného*+ svého manžela, zámožného muže,+ z Elimelekovy rodiny, a ten se jmenoval Boaz.*+
2 Moabka Rut časem řekla Noemi: „Dovol mi, prosím, jít na pole a paběrkovat mezi klasy,+ abych šla za kýmkoli, v jehož očích bych našla přízeň.“ Řekla jí tedy: „Jdi, má dcero.“ 3 Na to odešla a vstoupila a začala paběrkovat na poli za ženci.+ Náhodou tak narazila na kus pole patřící Boazovi,+ který byl z Elimelekovy+ rodiny. 4 A pohleďme, Boaz přišel z Betléma a přistoupil k tomu, aby řekl žencům: „Jehova buď s vámi.“+ Řekli mu zase: „Požehnej ti Jehova.“+
5 Potom řekl Boaz+ mladému muži, který byl dosazen nad ženci: „Komu patří ta mladá žena?“ 6 Mladý muž dosazený nad ženci tedy odpověděl a řekl: „Ta mladá žena je Moabka,+ která se vrátila s Noemi z moabského pole.+ 7 Pak řekla: ‚Dovol mi, prosím, paběrkovat+ a budu jistě sbírat za ženci mezi požatými klasy.‘ A tak vstoupila a byla na nohou od toho času ráno až doteď, kdy právě chvilku sedí v domě.“+
8 Později řekl Boaz Rut: „Slyšela jsi, má dcero, že ano? Neodcházej paběrkovat na jiné pole,+ a nepřejdeš také z tohoto místa, a tak bys měla zůstávat blízko mých mladých žen.+ 9 Nespouštěj oči z pole, které budou sklízet, a půjdeš s nimi. Což jsem nepřikázal mladým mužům, aby se tě nedotýkali+? Až budeš mít žízeň, půjdeš také k nádobám a napiješ se z toho, co mladí muži načerpají.“+
10 Na to padla na tvář, sklonila se k zemi+ a řekla mu: „Jak to, že jsem našla přízeň v tvých očích, takže si mě všímají, když jsem cizinka?“+ 11 Pak Boaz odpověděl a řekl jí: „Podali mi obšírnou zprávu+ o všem, co jsi učinila pro svou tchyni po smrti svého manžela+ a jak jsi přistoupila k tomu, abys opustila svého otce a svou matku a zemi svých příbuzných a abys šla k lidu, který jsi dříve neznala.+ 12 Kéž Jehova odmění způsob tvého jednání+ a kéž se ti dostane dokonalé mzdy+ od Jehovy, BOHA Izraele, pod jehož křídla jsi přišla hledat útočiště.“+ 13 Na to řekla: „Ať najdu přízeň v tvých očích, můj pane, protože jsi mě utěšil a protože jsi mluvil povzbudivě ke* své služce,+ ačkoli bych sama nemohla být [ani] jako jedna z tvých služek.“+
14 A v době jídla Boaz přistoupil k tomu, aby jí řekl: „Přibliž se sem a sníš trochu chleba+ a namočíš svůj kousek v octu.“ A tak se posadila vedle ženců a on jí podával pražené zrní+ a ona jedla, takže se nasytila, a ještě jí něco zbylo. 15 Pak vstala, aby paběrkovala.+ Boaz nyní přikázal svým mladým mužům a řekl: „Nechte ji paběrkovat také mezi požatými klasy a nebudete ji obtěžovat.+ 16 A jistě byste pro ni měli také vytáhnout něco ze svazků klasů a necháte je za sebou, aby je mohla paběrkovat,+ a nebudete jí spílat.“
17 A dále paběrkovala na poli až do večera+ a potom vymlátila+ to, co napaběrkovala, a bylo toho asi efa*+ ječmene. 18 Pak to vzala a šla do města a její tchyně uviděla,* co napaběrkovala. Potom vyndala jídlo, které jí zbylo, když se nasytila,+ a dala jí je.
19 A její tchyně jí řekla: „Kde jsi dnes paběrkovala a kde jsi pracovala? Kéž je požehnáno tomu, kdo si tě povšiml.“+ A tak své tchyni pověděla, u koho pracovala; a přikročila k tomu, aby řekla: „Ten muž, u něhož jsem dnes pracovala, se jmenuje Boaz.“ 20 Na to Noemi řekla své snaše: „Požehnaný buď on od Jehovy,+ který neopustil svou milující laskavost+ [projevovanou] živým a mrtvým.“+ A Noemi přikročila k tomu, aby jí řekla: „Ten muž je náš příbuzný.+ Je jedním z našich výkupců.“*+ 21 Moabka Rut pak řekla: „Řekl mi také: ‚Měla by ses držet blízko mladých lidí, kteří jsou moji, než ukončí celou žeň, kterou mám.‘“+ 22 Noemi+ tedy řekla své snaše+ Rut: „Je lépe, má dcero, abys vycházela s jeho mladými ženami, aby tě na jiném poli neobtěžovali.“+
23 A dále zůstávala blízko Boazových mladých žen, aby paběrkovala, dokud neskončí žeň ječmene+ a žeň pšenice. A dál bydlela se svou tchyní.+
3 A Noemi, její tchyně, jí řekla: „Má dcero, neměla bych ti vyhledat místo odpočinku,+ aby se ti dobře vedlo? 2 A není Boaz, s jehož mladými ženami jsi stále byla, náš příbuzný?+ Pohleď, dnes večer převívá+ ječmen na mlatu. 3 A ty se umyješ a natřeš se olejem+ a oblékneš si přehozy+ a sejdeš k mlatu. Nedej se tomu muži poznat, dokud nedojí a nedopije. 4 A až si lehne, mělo by se stát, že si také povšimneš místa, kam uléhá; a přijdeš a odkryješ ho u nohou a ulehneš; a on, on ti poví, co máš udělat.“
5 Na to jí řekla: „Všechno, co mi říkáš,* učiním.“ 6 A přistoupila k tomu, aby sešla k mlatu a aby učinila všechno podle toho, co jí její tchyně přikázala. 7 Boaz mezitím jedl a pil a jeho srdce se cítilo dobře.+ Pak si šel lehnout na nejzazší konec hromady obilí. Ona potom pokradmu přišla a odkryla ho u nohou a lehla si. 8 A kolem půlnoci se stalo, že se ten muž začal chvět. Naklonil se tedy, a pohleďme, u jeho nohou leží žena! 9 Pak řekl: „Kdo jsi?“ Odpověděla: „Jsem Rut, tvá otrokyně, a rozestřeš svou suknici přes svou otrokyni, neboť jsi výkupce.“+ 10 Na to řekl: „Kéž ti Jehova požehná,+ má dcero. Vyjádřila jsi svou milující laskavost+ v posledním případě lépe než v prvním případě,+ když nejdeš za mladými muži, ať nízkými, nebo bohatými. 11 A teď se, má dcero, neboj. Vše, co říkáš, pro tebe udělám,+ protože každý v bráně* mého lidu ví, že jsi znamenitá žena.+ 12 A i když je pravda, že jsem výkupce,+ je ještě jeden výkupce blíže příbuzný než já.+ 13 Dnes zde přenocuj a ráno se stane, že jestliže tě vykoupí,+ dobře! Ať provede vykoupení. Ale nebude-li jej těšit, aby tě vykoupil, pak tě vykoupím já sám, tak jistě, jakože Jehova žije.+ Zůstaň ležet až do rána.“
14 A zůstala ležet u jeho nohou až do rána a potom vstala, dříve než kdokoli mohl druhého poznat. A řekl: „Ať není známo, že k mlatu přišla žena.“+ 15 A přikročil k tomu, aby řekl: „Přines plášť, který máš na sobě, a nastav jej.“ Nastavila ho tedy a on přistoupil k tomu, aby odměřil šest měr* ječmene a aby to na ni naložil, načež odešel* do města.
16 A odešla ke své tchyni, která pak řekla: „Kdo jsi, má dcero?“ Proto jí pověděla všechno, co pro ni ten muž udělal. 17 A přikročila k tomu, aby řekla: „Dal mi těchto šest měr ječmene, neboť mi* řekl: ‚Nechoď ke své tchyni s prázdnýma rukama.‘“+ 18 Na to řekla: „Zůstaň sedět, má dcero, dokud nepoznáš, jak záležitost dopadne, protože ten muž nebude mít klid, dokud dnes s tou záležitostí neskoncuje.“+
4 Pokud jde o Boaza, ten šel k bráně+ a usedl tam. A pohleďme, šel okolo výkupce, o němž se Boaz zmínil.+ Pak řekl: „Odboč přece sem a posaď se přece zde, Ty a ty.“* Odbočil tudíž a posadil se. 2 Potom vzal deset mužů ze starších mužů*+ města a řekl: „Posaďte se zde.“ Posadili se tedy.
3 Nyní řekl výkupci:+ „Noemi, která se vrátila z moabského pole,+ musí prodat kus pole, které náleželo našemu bratru Elimelekovi.+ 4 Pokud jde o mne, já jsem si myslel,* že bych ti to měl odhalit* a říci: ‚Kup to+ před obyvateli a staršími muži mého lidu.+ Vykoupíš-li to, vykup to, ale nevykoupíš-li to, pověz mi [to] přece, abych věděl, protože není nikdo jiný, kdo by provedl vykoupení,+ než ty, a já jsem hned po tobě.‘“ Na to řekl: „Vykoupím to já.“+ 5 Pak Boaz řekl: „V ten den, kdy koupíš pole z ruky Noemi, koupíš je i od Moabky Rut, manželky mrtvého muže, aby bylo jméno mrtvého muže pozdviženo nad jeho dědictvím.“+ 6 Na to řekl výkupce: „Nejsem schopen to pro sebe vykoupit, abych nezkazil své vlastní dědictví. Sám to pro sebe vykup mým výkupním právem, protože nejsem schopen provést vykoupení.“
7 V Izraeli byl v dřívějších časech ohledně výkupního práva a ohledně výměny — k potvrzení každé věci — tento zvyk:* Muž si musel zout sandál+ a dát ho svému druhovi a to bylo v Izraeli osvědčení. 8 Když tedy výkupce* řekl Boazovi: „Kup to pro sebe“, přistoupil k tomu, aby si zul sandál.*+ 9 Pak Boaz řekl starším mužům a všemu lidu: „Jste dnes svědky,+ že já kupuji z ruky Noemi všechno, co náleželo Elimelekovi, a všechno, co náleželo Kiljonovi a Machlonovi. 10 A kupuji opravdu též pro sebe za manželku Moabku Rut, manželku Machlonovu, abych způsobil, že jméno mrtvého muže+ bude pozdviženo nad jeho dědictvím, a aby jméno mrtvého muže nebylo odříznuto zprostřed jeho bratrů a od brány jeho místa. Vy jste dnes svědky.“+
11 Na to všichni lidé, kteří byli v bráně, a starší muži řekli: „[Jsme] svědky! Kéž Jehova dopřeje, aby manželka,* která vstupuje do tvého domu, byla jako Ráchel+ a jako Lea,+ jež obě vystavěly dům Izraele;+ a ty prokaž svou hodnotu v Efratě+ a učiň si význačné jméno* v Betlémě.+ 12 A kéž se tvůj dům stane podobným domu Perece, kterého Tamar porodila Judovi,+ z potomstva, které ti Jehova dá z této mladé ženy.“+
13 A tak si Boaz vzal Rut a ta se stala jeho manželkou a měl s ní poměr. Jehova tedy dal, aby počala,+ a porodila syna. 14 A ženy začaly říkat Noemi:+ „Požehnaný buď Jehova,+ který tě dnes nenechal bez výkupce, aby jeho* jméno bylo oznamováno v Izraeli. 15 A stal se obnovitelem tvé duše* a tím, kdo tě bude živit ve tvém stáří,+ protože jej porodila tvá snacha, která tě opravdu miluje+ [a] která je pro tebe lepší než sedm synů.“+ 16 A Noemi přistoupila k tomu, aby vzala dítě a aby si je položila do náruče, a stala se jeho chůvou. 17 Pak mu daly sousedky+ jméno, když řekly: „Noemi se narodil syn.“ A začaly ho nazývat Obed.*+ Je to otec Jišaie,+ otce Davidova.
18 A to jsou generace Perece:+ Perec se stal otcem Checrona;+ 19 a Checron se stal otcem Rama; a Ram+ se stal otcem Amminadaba; 20 a Amminadab+ se stal otcem Nachšona;+ a Nachšon se stal otcem Salmona;* 21 a Salmon*+ se stal otcem Boaza; a Boaz+ se stal otcem Obeda; 22 a Obed se stal otcem Jišaie;+ a Jišai se stal otcem Davida.+
„Rut.“ Heb. a lat. Ruth; řec. Rhouth.
Znamená „Bůh je král“.
Nebo „obyvatelé Efratu“. Viz 1Mo 35:16, 19.
Znamená „nezdravý; churavý“.
Znamená „křehkost“.
Nebo „navštívil svůj lid“.
Nebo „věrně oddanou lásku“.
„Ně“, m. r., LXXSyVg.
Nebo „nenásledovala tě“. Dosl. „od za tebou“. Heb. me·ʼa·charaʹjikh. Srovnej 1Mo 16:13, ppč. „toho“; Sd 13:11 ppč.
Znamená „má příjemnost“.
Znamená „hořká“.
„Všemohoucí.“ Heb. Šad·daiʹ; syr. ʼEl·Šad·dai, „Bůh Všemohoucí“; lat. O·mniʹpo·tens. Viz Zj 1:8, ppč. „Všemohoucí“.
Nebo „známého“.
Možná znamená „v síle“.
Dosl. „mluvil k srdci“.
Asi 22 l.
„A její tchyně uviděla“, MLXX; SyVg „a ukázala své tchyni“.
Nebo „jeden z našich příbuzných s právem vykoupit (vyplatit)“. Heb. mig·go·ʼaleʹnu, j. č.; v některých heb. rkp. mn. č.
„Co mi říkáš“, TSy a mnoho heb. rkp. V M tato slova obsažena nejsou, ale za slovem „říkáš“ má pro tato slova samohláskové značky qere. Srovnej Sd 20:13 ppč.
Nebo „městě“.
Podle rabínských pramenů to bylo šest měr sea neboli 44 l. Byl to pravděpodobně největší náklad, jaký mohla unést na hlavě.
„Odešel“, M; SyVg „odešla“.
„Mi“, TLXX, mnohé heb. rkp. a samohláskové značky qere v M; Sy „jí“. Viz v. 5 ppč.
„Ty a ty.“ Heb. Pelo·niʹ ʼAl·mo·niʹ.
Nebo „starších“.
Dosl. „řekl jsem [si]“.
Dosl. „bych měl odkrýt tvé ucho“.
„Zvyk“, LXXSyVg; M vynechává.
LXX dodává „a dal mu ho“.
Nebo „žena“. TSy „tato manželka“; LXX „tvá manželka“.
Dosl. „a ohlašuj jméno“. Viz v. 14.
„Jeho“, MSyVg; LXXIt „tvé“.
Nebo „[tím, kdo] vrací tvůj život [heb. neʹfeš; řec. psy·chenʹ; lat. aʹni·mam]“.
Znamená „sluha; sloužící“.
„Salmona“, LXXAVgc, několik heb. rkp. a překlady arménský, etiopský a sahidický; M „Salmy“; LXXB „Salmana“.
„Salmon“, MLXXAVgc; LXXB „Salman“. Viz Mt 1:4, 5; Lk 3:31–33.