Odkud pocházejí padající hvězdy?

„JÉ, PODÍVEJ! Támhle je další!“ „Kde? Kde?“ Už jsi někdy něco takového vyslovil, když jsi na noční obloze hledal padající hvězdy? Když jsi poprvé viděl, jak náhle kreslí zářivou čáru na hvězdném nebi, snad to vypadalo, jako by jedna z hvězd najednou přelétla celou oblohu. Pojmenování „padající hvězdy“ je samozřejmě nepřesné. Možná „padají“, ale zdaleka to nejsou hvězdy.

Astronomové jim říkají meteory. A zatímco průměrná hvězda by mohla spolknout naši planetu více než miliónkrát, právě naše planeta polyká po miliónech tyto meteory. Co jsou to meteory a odkud pocházejí?

Nuže, mají mnoho společného s kometami. Slavným příkladem je Halleyova kometa, která se na své šestasedmdesátileté eliptické cestě kolem Slunce mihla v roce 1986 v blízkosti Země. Jelikož se komety patrně skládají především z ledu a prachu, říká se jim někdy špinavé sněhové koule. Když se kometa přiblíží ke Slunci, její povrch se ohřívá a přitom se z něj uvolňuje prach a plyny. Tlak slunečního záření odtlačuje pevné částice do zářivého prašného chvostu. Kometa tak za sebou nechává prašnou stopu z úlomků — částic, kterým se, dokud jsou ve vesmíru, říká meteoroidy. Většinou jsou částečky prachu z komet příliš malé, než aby se z nich staly viditelné meteory. Malá část z nich má velikost asi zrnka písku, zatímco některé jsou velké jako malé oblázky.

V několika případech protíná oběžná dráha komety oběžnou dráhu Země. To znamená, že pokaždé, když Země prochází oběžnou drahou komety, setkává se s týmž mračnem prachu. Když se to stane, drobné meteoroidy se vysokou rychlostí — až 71 kilometrů za sekundu — zřítí do atmosféry. Když padají, ty větší se rozžhaví a hoří, a vytvářejí tak na obloze žhnoucí bílé pruhy, kterým se říká meteory.

Když Země protíná dráhu komety, vypadá to, jako by meteory zdánlivě vystřelovaly z téhož bodu na obloze. Tomuto bodu se říká radiant. Z radiantů padají každý rok v tutéž dobu meteorické roje. Známým jevem je meteorický roj Perseid. Jeho radiant se nachází v souhvězdí Persea — odtud jeho název. Kolem 12. nebo 13. srpna, kdy Perseidy dosahují vrcholu, nastává úžasná podívaná. Každou hodinu padá možná více než šedesát meteorů.

Kolem dvacátého prvního října je možné vidět Orionidy, které prý pocházejí z meteoroidů Halleyovy komety, podobně jako časnější Aquaridy. Podle informace v časopisu Astronomy vědci odhadují, že Halleyova kometa „může udělat 100 000 oběhů, než ztratí všechen svůj materiál“. Pokud je jejich hypotéza správná, bude Halleyova kometa vykonávat své pravidelné návštěvy ještě 7 600 000 let! A bezpochyby i dlouho potom bude její prašná stopa zásobovat obyvatele Země padajícími hvězdami. Mnohé z meteorů, které vídáme dnes, zřejmě pocházejí z komet, které už dávno neexistují.

Vědci odhadují, že na celém světě je každý den vidět v atmosféře asi 200 miliónů meteorů. A pokud jde o velkolepější meteorické roje, vždyť opět nastane příští rok — a přijdou jich ještě milióny!