Z Pivovarské kotliny vyrůstají duchovní květiny

DÍKY sopečné činnosti se před dávnými časy hluboko v zemi rozpouštěla měď, stříbro a zlato. Ohromné množství těchto nerostů bylo tlakem páry vehnáno do puklin a uloženo v místě, kterému se dnes říká Mule Mountains, v jižní Arizoně (USA). Doklad o tomto ohromném nerostném bohatství objevil v roce 1877 Jack Dunn, armádní průzkumník zaměstnaný ve Fort Huachuca, když hledal vodu. Dunn poskytl podporu prospektorovi Georgi Warrenovi, aby na pozemku těžil.

George Warren dal zaregistrovat mnoho pozemků, ale nejednal čestně a svého partnera Jacka Dunna o tom neuvědomil. Z těchto pozemků mohl Warren velmi zbohatnout, ale ovlivněn velkým množstvím whisky pošetile vsadil svá naleziště na to, že předběhne koně. Samozřejmě o všechno přišel. Na těchto pozemcích byl nakonec otevřen důl Queen Mine. Za celá ta léta, než byl důl v roce 1975 zavřen, byly z Mule Mountains rozsáhlou těžbou získány asi čtyři miliony tun mědi a ohromné množství zlata a stříbra.

Těžba v tvrdé skále vyžaduje tvrdé chlapy. Ti přišli z Anglie, Německa, Irska, Itálie a Srbska. Většina dolů nabízela motivující program, a tak horníci rubající tvrdou skálu také tvrdě pracovali. A protože byli tisíce kilometrů od svých rodin, také silně pili. A tak podnikavý německý pivovarník postavil poblíž dolů pivovar. Pivovary vyrábějí produkt, který se nemusí před konzumací příliš upravovat. Mnozí lidé ho mají rádi vychlazený, podávaný v přátelském ovzduší a s trochou zábavy. Proto bylo v jedné ulici blízko tohoto pivovaru postaveno mnoho náleven. Ty se plnily tvrdě pracujícími, silně pijícími horníky rubajícími tvrdou skálu. Spolu s alkoholem byla poskytována i zábava, zejména prostituce a hazardní hry — tedy směs podobná dynamitu. Této ulici se začalo říkat Pivovarská kotlina. Získala pověst, že je ještě nebezpečnější než nechvalně známé městečko Tombstone asi 40 kilometrů odtud.

Nakonec se většina horníků oženila a pro své rodiny postavili domy. Horníci z Anglie stavěli domy, v jakých žili angličtí horníci v 19. století; Srbové stavěli srbské hornické domky, Němci německé, Italové italské a Irové irské. Původní město, staré Bisbee, bylo vystavěno na příkrých svazích kaňonu, a tak jsou domky přilepeny ke stěnám kaňonu všude, kde bylo možné ze skalnaté země nějaké místo vydlabat. Tato jedinečná směsice domů se nakonec stala domovem pro více než dvacet tisíc lidí, většinou horníků a jejich rodin, a dnes láká turisty z celého světa. Městečko bylo pojmenováno Bisbee po muži, který do dolů hodně investoval, ale do města, které nese jeho jméno, sám nikdy nepřijel.

Jak rostlo město, rostl i počet náleven v Pivovarské kotlině. V jednu dobu jich bylo provozováno ve dvou blocích domů přes třicet; dále v roklině také vzkvétala velká čtvrť nevěstinců a prostitutek.

Kolem roku 1950 se do Bisbee přistěhovalo několik rodin svědků. Jejich kázání vedlo k tomu, že byl založen sbor svědků Jehovových, který se do roku 1957 rozrostl na dvanáct zvěstovatelů. Potřebovali místo ke shromažďování, a tak si pronajali takové, jaké si mohli dovolit — budovu s obchodem v Pivovarské roklině hned naproti saloonu St. Elmo’s. S lidmi, kteří navštěvovali okolní nemravné podniky, měli málo problémů. Občas dovnitř během večerního shromáždění zabloudil nějaký opilec, ale jen se vzadu posadil a poslouchal — a některý, když odcházel, dokonce přispěl na dílo.

Časem si sbor koupil pozemek na sál Království jedenáct kilometrů od Pivovarské kotliny a její nemravné atmosféry. Sál byl postaven a zasvěcen v roce 1958. Stavba byla třikrát renovována a rozšiřována a stále sboru dobře slouží.

Když byly v roce 1975 doly zavřeny, téměř se s nimi zavřelo i město. Horníci a jejich rodiny se přestěhovali do měst, kde byly doly ještě v provozu. Obyvatelé, kteří zůstali, jsou většinou horníci ve výslužbě a jejich rodiny.

Slavná Pivovarská kotlina je dnes jen turistickou atrakcí. Je zde jen jedna nálevna; budova pivovaru nyní slouží jako rodinná restaurace. Čtvrť nevěstinců byla stržena, i když pozůstatky po ní můžete vidět v plotech některých domů v okolí. Ploty jsou slátány ze zrezivělých rámů a per z postelí. Kdysi hrubě nemravná Pivovarská kotlina je dnes jen zvláštností, která přitahuje zvědavce.

Místní sbor má nyní 48 zvěstovatelů a stále roste. Kázání dům od domu je velmi zajímavé. Svědkové se setkávají s horníky ve výslužbě, kteří pocházejí z Anglie, Německa, Irska, Itálie a Srbska, a také s mnoha umělci, z nichž někteří vystavují svá díla doma na verandě.

Růst je částečně způsoben tím, že jedna žena, která kdysi navštěvovala St. Elmo’s, tu jedinou sprostou nálevnu, která v Pivovarské kotlině zůstala, to už nedělá. Ta žena se jmenuje Julie. Julie tam nejen chodila, ale patřila dokonce k těm drsnějším návštěvníkům. Účastnila se všech možných druhů nemravné zábavy, která byla k dispozici, a také četných rvaček, někdy i s muži. Julii zaujalo poselství svědků Jehovových proto, že viděla, jak výrazně se lidé, kteří přišli k jejím dveřím, odlišovali od ostatních lidí. Julie musela udělat ohromné změny a to trvalo několik let, ale nyní je aktivní pokřtěnou svědkyní. Její manžel a tři děti také pravidelně chodí na shromáždění a dělají pokroky.

Bisbee se stalo městem kvůli geologickým pokladům, které tam byly před věky uloženy. Lidé je už nehledají, ale mnozí hledají skutečný poklad — poznání pravého Boha, Jehovy, a jeho Království. Atmosféra vně starého sálu Království v Pivovarské kotlině byla plná mravní zkaženosti, ale uvnitř sálu byly vyživovány duchovní květiny. Z původních dvanácti zvěstovatelů, kteří se ve starém sále scházeli, bylo sedm pravidelných průkopníků. Také tam bylo sedm dětí. Ukázalo se, že pozitivní duchovní atmosféra, ze které se těšila tato horlivá skupinka uvnitř sálu, přemohla nemravnou atmosféru, která panovala mimo něj.

Šest z těchto dětí zahájilo nějaký druh celodobé služby jako služebníci z řad svědků Jehovových. John Griffin šel do biblické školy Strážné věže Gilead. Už sice jako misionář neslouží, ale stále slouží Jehovovi jako starší v zemi, do které byl poslán, v Kostarice. Jeho sestra Carolyn (nyní Jassová) je pravidelnou průkopnicí v Sieře Vista (Arizona). Nancy Pughová šla také do Gileadu a sloužila jako misionářka v Chile. Slouží tam stále, i když už ne jako misionářka. Její bratr Peter byl průkopníkem a odjel do Španělska, aby sloužil tam, kde to bylo potřeba. Susan a Bethany Smithovy byly pravidelnými průkopnicemi v Bisbee celkem padesát let a stále tam slouží.

Boží slovo skutečně „vykonává moc“, a to dokonce do té míry, že v Pivovarské kotlině vyrostly duchovní květy. (Hebrejcům 4:12) (Zasláno)

[Obrázek na straně 23]

Na horním podlaží tohoto domu byl kdysi sál Království