„Nafukovací“ žaludek

NENÍ moc rychlá. Mnoho lidí ji rozhodně nepokládá za krásnou. Ale jaký má žaludek! O kom mluvíme? O rybě, které se říká ježík dlouhotrnný nebo také diodon nafukovací. Když je ježík ohrožen, „proběhne u něj pozoruhodná proměna,“ říká časopis Natural History. Tento asi 50 centimetrů dlouhý tvor se nafukuje „tak dlouho, až dosáhne trojnásobku své běžné velikosti a stane se z něj tuhá, téměř dokonalá koule pokrytá ostnatým krunýřem — což sice není ideální tvar pro plavání, ale rozhodně odradí každého útočníka.

Ryba se nafoukne tím, že napumpuje vodu do žaludku, jehož objem se tak zvětší téměř stokrát. Tohoto obdivuhodného výkonu dosahuje důvtipným a jednoduchým mechanismem záhybů.

Žaludek ježíka je podle Natural History tvořen soustavou záhybů. Největší záhyby jsou široké „tři milimetry, ale uvnitř každého z nich jsou menší záhyby a v nich další a ty nejmenší jsou vidět pouze pod mikroskopem,“ říká se v článku.

Stejně jako žaludek, i kůže ježíka se pochopitelně musí natahovat. Kvůli tomu se kůže skládá ze dvou vrstev, které fungují na základě dvou odlišných principů. Podobně jako žaludek, má i vnitřní vrstva záhyby, ale vnější vrstva je elastická. Když se pak ježík vrátí do původní velikosti, jeho kůže není svraštělá a tudíž nenaruší jeho hydrodynamiku.

K zahnání případných útočníků ježík používá nejen změnu svého objemu. Jak se jeho kůže natahuje, postaví se trny na jeho ostnatém krunýři do kolmé polohy. Když tedy při potápění uvidíte ježíka, nedotýkejte se ho. A dejte si také pozor na jeho tlamu, protože vás může kousnout až na kost.

Když Bůh Jobovi kladl otázky ohledně stvoření, Job odpověděl: „Poznal jsem, že jsi schopen udělat všechno, a není myšlenka, která je pro tebe nedosažitelná.“ (Job 42:2) Ano, i tento malý, buclatý ježík, který by asi neobstál v soutěži krásy, je jasným svědectvím o Boží moudrosti a tvůrčí moci. (Římanům 1:20)

[Podpisky obrázku na straně 31]

Nahoře: Foto John E. Randall; dole: © Jeff Rotman