Držet na uzdě koně i jazyk
„Kůň, ten je připravován pro den bitvy,“ řekl Šalomoun, moudrý král starověkého Izraele. (Přísloví 21:31) Dlouhou dobu hráli kavaleristé rozhodující roli ve vítězných bitvách. Armády už od starověku používaly uzdu, aby mohly ovládat temperament a sílu koně.
Dílo Encyclopædia Britannica vysvětluje, že uzda „je několik řemenů, které upevní udidlo v hubě koně, a to člověku zaručí dobré ovládání“. Starověké uzdy se od moderních moc neliší. Stejně jako dnes, i tehdy byly neocenitelné při krocení a řízení koňů.
Šalomounův otec, král David, nepřímo poukázal na to, jak je uzda důležitá, když napsal: „Nepřipodobňujte se koni ani mulu bez porozumění, jejichž bujnost musí být zkrocena dokonce uzdou nebo ohlávkou.“ (Žalm 32:9) Když se koně podařilo zkrotit, stal se věrným společníkem. Alexandr Veliký si svého koně Búkefala tak vážil, že po něm pojmenoval jedno město v Indii.
I když lidé úspěšně krotí koně po tisíce let, zkrotit svou nedokonalou povahu, to je něco docela jiného. „Všichni totiž mnohokrát klopýtáme,“ poznamenává křesťanský učedník Jakub. „Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž, schopný držet na uzdě také celé své tělo.“ (Jakub 3:2) Kdo z nás může pravdivě tvrdit, že nikdy neřekl žádné bezmyšlenkovité, zraňující nebo zlostné slovo?
Proč tedy máme usilovat o to, abychom ovládali svůj nepoddajný jazyk, když jej „nemůže zkrotit nikdo z lidí“? (Jakub 3:8) Všimněme si, že lidé jsou ochotni věnovat spoustu času a úsilí, aby koně zkrotili, protože vědí, že takové vycvičené zvíře bude užitečné. Podobně, čím lépe budeme krotit neboli ovládat svůj jazyk, tím větší užitek to přinese.
Rozvážná slova mohou utěšit a povzbudit naše přátele, spolupracovníky a příbuzné. (Přísloví 12:18) Taková slova mohou přispět k tomu, že život bude pro lidi okolo nás radostnější. Neovládaný jazyk však působí problémy. „Kdo střeží [svůj] jazyk, střeží svou duši před soužením,“ říká Bible. (Přísloví 21:23, Ekumenický překlad) Do jaké míry se nám tedy bude dařit ovládat svůj jazyk, do té míry budeme pomáhat sobě i těm, kdo nám naslouchají.a
[Poznámka pod čarou]
a Je zajímavé, co o způsobu mluvy říká Bible. Upozorňuje totiž křesťany, že jejich řeč je úzce spojena s jejich uctíváním. Říká: „Jestliže se někomu zdá, že zachovává vnější způsob uctívání, a přece nedrží svůj jazyk na uzdě, ale dále klame své vlastní srdce, jeho způsob uctívání je nicotný.“ (Jakub 1:26)
[Obrázek na straně 31]
Alexandr Veliký
[Podpisek]
Alinari/Art Resource, NY