„Byl jsem vychován jako ateista“

PROFESOR František Vyskočil, který přednáší na Karlově univerzitě v Praze, je mezinárodně uznávaným neurofyziologem. Ačkoli dříve byl ateistou, nyní je pevně přesvědčen o existenci Boha. V interview pro časopis Probuďte se! vysvětluje, co ho přivedlo ke změně názoru.

Jak jste pohlížel na náboženství předtím, než jste nastoupil vědeckou dráhu?

Byl jsem vychován jako ateista a můj otec často zesměšňoval duchovní. V roce 1963 jsem vystudoval biologii a chemii. V době studií jsem věřil tomu, že rozmanitost živých organismů je možné vysvětlit evoluční teorií.

Řekněte nám něco víc o své vědecké dráze.

Po absolvování Přírodovědecké fakulty jsem studoval chemické a elektrické vlastnosti nervových synapsí. Také jsem se zabýval neurony, membránovými pumpami, transplantací a desenzitizací. Mnoho výsledků mého výzkumu bylo publikováno a některé mé články jsou považovány za klasické. Během doby jsem se stal členem Učené společnosti České republiky, což je úzká skupina vědců vybraných jejich kolegy. Po „sametové revoluci“ v roce 1989 jsem se stal profesorem Karlovy univerzity a začal jsem cestovat do západních zemí a setkávat se tam s kolegy, z nichž někteří byli nositeli Nobelovy ceny.

Přemýšlel jste někdy o Bohu?

Dá se říct, že ano. Někdy jsem si kladl otázku, proč mnozí velmi vzdělaní lidé, včetně některých mých profesorů, v Boha věří — i když tajně kvůli komunistickému režimu. Já jsem Boha považoval za lidský výmysl. Také jsem byl znechucen zvěrstvy páchanými ve jménu náboženství.

Co vedlo k tomu, že jste změnil názor na evoluci?

O evoluci jsem začal pochybovat, když jsem studoval synapse. Hluboce na mě zapůsobilo, že tato údajně jednoduchá spojení mezi nervovými buňkami jsou ve skutečnosti úžasně komplexní. Říkal jsem si: Jak by synapse a genetické programy, kterými se řídí, mohly vzniknout pouhou náhodou? Nedávalo mi to smysl.

Začátkem sedmdesátých let jsem byl na přednášce jednoho slavného ruského vědce a profesora. Prohlásil, že živé organismy nemohly vzniknout nahodilými mutacemi a přírodním výběrem. Někdo z publika se ho zeptal, kde se dá najít vysvětlení. Profesor vytáhl z kapsy u saka malou ruskou Bibli, zvedl ji nad hlavu a řekl: „Přečtěte si Bibli — zvlášť příběh o stvoření v První Mojžíšově.“

Pak jsem se s panem profesorem setkal na chodbě a zeptal jsem se ho, zda tu zmínku o Bibli myslel vážně. Zjednodušeně řečeno mi odpověděl: „Obyčejná bakterie se dělí každých asi dvacet minut a může obsahovat stovky různých proteinů, z nichž každý se skládá z dvaceti různých typů aminokyselin uspořádaných do řetězců po několika stech. Kdyby se bakterie měla postupně vyvinout prospěšnými mutacemi, trvalo by to mnohem déle než tři nebo čtyři miliardy let, což je doba, po kterou podle mnoha vědců existuje na zemi život.“ Biblický záznam v První Mojžíšově mu připadal daleko rozumnější.

Jak vás profesorův výrok ovlivnil?

Jeho postřehy a také moje vlastní pochybnosti mě podnítily, abych toto téma prodiskutoval s několika věřícími kolegy a přáteli. Jejich názory mě však nepřesvědčily. Potom jsem mluvil s jedním farmakologem, který byl svědkem Jehovovým. Tři roky se mnou a mojí manželkou Emou rozebíral Bibli. Velmi nás překvapila dvě zjištění. Za prvé, že tradiční „křesťanství“ má s Biblí ve skutečnosti jen málo společného. A za druhé, že Bible, ačkoli to není vědecká příručka, je vlastně v souladu s ověřenými vědeckými poznatky.

Nebyla tato změna názoru na překážku vaší vědecké práci?

Vůbec ne. Každý dobrý vědec, bez ohledu na své přesvědčení, musí být maximálně objektivní. To, že jsem se stal věřícím, však změnilo mě. Například už nejsem přehnaně sebevědomý, soutěživý ani pyšný na to, co umím, ale za každou schopnost, kterou snad mám, jsem vděčný Bohu. Také jsem úžasnou plánovitost patrnou ve stvoření přestal nerozumně připisovat slepé náhodě. Namísto toho se stejně jako řada jiných vědců ptám: Jak to asi Bůh udělal?

[Praporek na straně 9]

Jako řada jiných vědců se ptám: Jak to asi Bůh udělal?