Co na to rodiče
Léta dospívání znamenají pro mnohé rodiče nové náročné situace. Jak můžete svému dítěti pomoci, aby úspěšně prošlo touto životní etapou, která je nesnadná jak pro vás, tak pro něj? Přečtěte si, co řekli někteří rodiče z různých míst na světě.
ZMĚNY
„Když byl můj syn menší, přijímal moje rady bez výhrad. V letech dospívání to ale vypadalo, že mě přestal uznávat jako autoritu. Měl výhrady ke všemu, co jsem řekl, i ke způsobu, jak jsem to řekl.“ (Frank, Kanada)
„Můj syn už nemluví tolik jako dřív. Musím se ho vyptávat, abych zjistila, co si myslí, a nečekat, že mi to řekne sám. Dostat z něj odpověď není vždy snadné. Vyjádří se, ale není to hned.“ (Francis, Austrálie)
„Velmi důležitá je trpělivost. Někdy má člověk sto chutí dětem vynadat, ale vždy je lepší se zklidnit a promluvit si s nimi.“ (Felicia, Spojené státy)
KOMUNIKACE
„Naše dospívající dcera někdy zaujme obrannou pozici. Myslí si, že proti ní pořád něco mám. Musím jí říkat, že ji mám ráda, že tvoříme jeden tým a že jí fandím.“ (Lisa, Spojené státy)
„Když naše děti byly mladší, spontánně se mi svěřovaly. Bylo snadné zjistit, co si myslí. Teď musím projevovat pochopení a také respektovat, že mají vlastní názor. Jedině tak dosáhnu toho, že mi řeknou, co doopravdy cítí.“ (Nan-hi, Korea)
„Dospívajícím nestačí některé věci prostě zakázat. Je třeba jim to zdůvodnit a rozmlouvat s nimi tak, aby to zapůsobilo na jejich srdce. Mají-li se nám svěřovat, musíme být ochotní naslouchat, i když někdy říkají věci, které bychom raději neslyšeli.“ (Dalila, Brazílie)
„Pokud musím svou dceru napomenout, snažím se to udělat mezi čtyřma očima.“ (Edna, Nigérie)
„Někdy se mi stává, že při rozhovoru se synem začnu myslet na to, co je ještě potřeba doma udělat, a nevěnuju se mu plně. On to vnímá a myslím si, že to je důvod, proč se se mnou moc nebaví. Pokud chci, aby si se mnou povídal, musím se líp soustředit na to, co říká.“ (Miriam, Mexiko)
SAMOSTATNOST
„Vždy jsem měl obavy dát svým dospívajícím dětem větší volnost a rozhodně to bylo zdrojem určitých konfliktů. Otevřeně jsem si s nimi o tom promluvil. Vysvětlil jsem jim, z čeho mám strach, a pak mi oni řekli, proč by chtěli větší svobodu. Nakonec jsme uzavřeli dohodu, na základě které dostali větší volnost, a to v rámci hranic, které jsem já stanovil.“ (Edwin, Ghana)
„Můj syn chtěl motorku, ale já jsem s tím vůbec nesouhlasila. Vynadala jsem mu a vyjmenovala všechny negativní stránky, které by to mělo, aniž bych mu dala možnost nějak se k tomu vyjádřit. To ho naštvalo a byl o to víc rozhodnutý si motorku pořídit. Rozhodla jsem se, že to zkusím jinak. Řekla jsem mu, aby vzal v úvahu všechna hlediska včetně rizik, výdajů, které jsou spojeny s koupí a provozem, a také podmínek pro získání řidičského průkazu. Kromě toho jsem mu doporučila, aby se poradil s některými zkušenými křesťany z našeho sboru. Uvědomila jsem si, že lepší než jednat autoritativně je povzbudit ho, aby bez zábran mluvil o tom, co si přeje. Díky tomu se mi podařilo zapůsobit na jeho srdce.“ (Hje-jong, Korea)
„Dětem jsme stanovili určité hranice, ale také jsme jim postupně dávali stále větší volnost. Čím zodpovědněji se chovaly, tím větší volnost měly. Dávali jsme jim příležitost ukázat, že je na ně spolehnutí, a díky tomu mohly vidět, že jim více volnosti opravdu chceme dát. Pokud ale naši důvěru zneužily, trest je neminul.“ (Dorothée, Francie)
„Ze svých zásad jsem nikdy neslevila. Když ale děti poslouchaly, byla jsem ochotná vyjít jim vstříc. Například jsem jim občas dovolila přijít domů později. Pokud ale přišly pozdě bez dovolení a stalo se to víckrát než jednou, vyplynuly z toho důsledky.“ (Il-hjun, Korea)
„Čím je zaměstnanec disciplinovanější a zodpovědnější, tím víc mu šéf vychází vstříc. Podobně i můj syn se naučil, že čím je disciplinovanější a zodpovědnější v rámci hranic, které jsme mu vymezili, tím větší volnost postupně získá. Ví, že stejně jako pro zaměstnance vyplyne určitý postih z toho, že neplní své povinnosti, tak i on může ztratit volnost, kterou získal, pokud jedná nezodpovědně.“ (Ramón, Mexico)
[Praporek na straně 22]
„Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodbočí z ní.“ (Přísloví 22:6)
[Rámeček a obrázky na straně 23]
ZKUŠENOSTI ZE ŽIVOTA
‚Dospívání mých dcer je nádherným obdobím‘
Joseph: Dvě z mých dcer už jsou v období dospívání a já si uvědomuju, že je důležité jim naslouchat a brát v úvahu jejich názory. Dobré komunikaci napomáhá, když otevřeně přiznám své chyby a respektuju důstojnost svých dcer. Díky tomu, že se při výchově řídím Božím Slovem, Biblí, je dospívání mých dcer nádherným obdobím.
Lisa: Když naše nejstarší dcera začala dospívat, uvědomila jsem si, že potřebuje, abych se jí věnovala ještě víc. Trávila jsem spoustu času tím, že jsem jí naslouchala, povídala si s ní a povzbuzovala ji. S manželem dáváme děvčatům najevo, že můžou mluvit s volností a že budeme brát ohled na jejich pocity. Snažím se uplatňovat moudrou radu z Jakuba 1:19, kde se říká, že každý z nás má být „rychlý k slyšení [a] pomalý k mluvení“.
Victoria: Mamka je moje nejlepší kamarádka. Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo je tak milý a vnímavý. A takhle se chová ke každému. Kdybych ji měla popsat jedním slovem, tak bych řekla, že je opravdová. Je prostě nenahraditelná.
Olivia: Taťka je starostlivý a štědrý. Vždy je ochotný dávat druhým, i když toho sami moc nemáme. Umí být vážný, ale také se umí pobavit. Je to skvělý táta a jsem ráda, že je zrovna můj.
„Nevíme, co je to nuda“
Sonny: Když děvčata mají nějaký problém, společně to probereme. Vždy mluvíme o svých pocitech otevřeně a při rozhodování se řídíme Biblí. Ynez i já se také snažíme, aby se naše dcery stýkaly s rozumnými mladými lidmi. Naši přátelé jsou i jejich přáteli a jejich přátelé zase našimi.
Ynez: Jsme aktivní a děláme věci společně. Jelikož jsme svědkové Jehovovi, věnujeme hodně času kazatelské službě a osobnímu i rodinnému studiu Bible a jako dobrovolníci se podílíme na humanitární pomoci a stavbě sálů Království. Všechny tyto činnosti vyvažujeme kvalitní rekreací. Nevíme, co je to nuda.
Kellsie: Taťka umí dobře naslouchat, a než udělá závažné rozhodnutí, vždy se zeptá na náš názor. Maminka si na mě vždycky najde čas, ať už potřebuju s něčím pomoct, anebo se jenom vypovídat.
Samantha: Od mamky dostávám spoustu lásky a mám díky ní pocit, že jsem jedinečná a že na mně záleží. Možná si ani neuvědomuje, že to na mě tak působí. Naslouchá mi. Zajímá se o mě. Její přátelství bych nevyměnila za nic na světě.
[Obrázky]
Joseph, Lisa, Victoria, Olivia a Isabella Camerovi
Kellsie, Ynez, Sonny a Samantha Zapatovi
[Obrázek na straně 22]
Rodiče mohou dát dítěti určitou míru volnosti, ale také mu stanoví rozumné hranice