14. kapitola
Moc nad větrem a vlnami
BYL jsi někdy venku v bouřce, když foukal velmi silný vítr? — Bál ses? — Je dobré být v takové době opatrný. Protože při velké bouři bys mohl být zraněn.
Co bys tedy měl dělat, když začne foukat silný vítr nebo když vidíš na nebi blesky? Co myslíš? — Je moudré jít do domů. Když nejdeš dovnitř, mohl by vítr na tebe strhnout větev ze stromu. Nebo by tě mohl zasáhnout blesk. Sta lidí je každý rok usmrceno v bouři.
Ani ty ani já nemůžeme zadržet silný vítr. A nemůžeme uklidnit velké vlny na moři. Skutečně, nežije člověk, který by to mohl udělat. Ale víš, že jednou žil na zemi někdo, kdo měl moc nad větrem a vlnami? — Byl to Ježíš, velký Učitel. Chtěl bys slyšet, co učinil? —
Pozdě večer jednoho dne, když učil u Galilejského moře, řekl svým učedníkům: „Přejeďme na druhou stranu jezera.“ Nasedli tedy do člunu a jeli přes jezero.
Ježíš byl velmi unaven. Celý den těžce pracoval. A tak odešel na záď člunu a ulehl na podušku. Brzy tvrdě usnul.
Učedníci zůstali vzhůru, aby udrželi člun ve správném směru. Všechno bylo chvíli v pořádku, ale tu se náhle zdvihl silný vítr. Foukal stále silněji a silněji, a vlny byly stále vyšší. Voda začala stříkat do člunu a člun se začínal plnit vodou. Učedníci se báli, že se potopí.
Ale Ježíš se nebál. Stále spal na zádi člunu. Konečně jej učedníci vzbudili a řekli: ‚Učiteli, učiteli, zachraň nás; zahyneme v této bouři.‘
Nato Ježíš vstal a mluvil k větru a vlnám. Řekl: „Ticho! Upokojte se.“ Okamžitě vítr přestal foukat. Jezero se uklidnilo.
Učedníci byli ohromeni. Ještě nikdy předtím neviděli něco podobného. Začali si spolu říkat: „Kdo to je, když rozkazuje dokonce větru a vodě a ty ho poslouchají?“ — Marek 4:35–41; Lukáš 8:22–25.
Víš, kdo je Ježíš? — Víš, od koho dostává svou velkou moc? — Učedníci se nemuseli bát, když byl Ježíš s nimi, protože Ježíš nebyl obyčejný člověk. Mohl dělat podivuhodné věci, které nikdo jiný nemohl dělat. Řekněme si ještě o něčem jiném, co jednou učinil na rozbouřeném moři.
Bylo to o něco později, v jiný den. Když byl večer, řekl Ježíš učedníkům, aby vstoupili do člunu a jeli před ním na druhou stranu moře. Pak Ježíš vystoupil sám na horu. Bylo to klidné místo, kde se mohl modlit k svému Otci, Jehovovi Bohu.
Učedníci vstoupili do člunu a jeli přes moře. Ale brzy začal vát vítr. Vál silněji a silněji. Nyní již byla noc.
Muži sňali plachtu a začali veslovat. Ale nedostali se daleko, protože silný vítr vál proti nim. Člun byl zmítán sem a tam vysokými vlnami a voda do něj stříkala. Muži se velice namáhali, aby se dostali na břeh, ale nepodařilo se jim to.
Ježíš byl stále ještě sám na hoře. Byl tam dlouho. Ale nyní spatřil, že jeho učedníci jsou v nebezpečí ve vysokých vlnách. Sešel tedy s hory na břeh moře. Neskočil do vody a nezačal plavat, ani se nebrodil vodou. Ne, ale Ježíš začal kráčet po vrcholcích rozbouřeného moře, jako kdyby kráčel po zelené trávě!
Co by se stalo, kdyby ses ty pokoušel kráčet po vodě? Víš to? — Potopil by ses a mohl by ses utopit. Ale Ježíš byl jiný. Měl zvláštní síly.
Ježíš musel ujít dlouhou cestu — asi pět až šest kilometrů — aby se dostal ke člunu. Bylo to za ranního svítání, když učedníci viděli Ježíše přicházet směrem k nim přes vodu. Ale nemohli uvěřit tomu, co viděli. Velmi se báli a křičeli ve svém strachu.
Ježíš k nim promluvil: „Vzmužte se, to jsem já; nebojte se.“
Jakmile Ježíš vstoupil do člunu, bouře přestala. Učedníci byli opět překvapeni. Padli před Ježíšem a řekli: „Ty jsi skutečně Boží Syn.“ — Matouš 14:23–33; Jan 6:16–21.
Nebylo by nádherné tehdy žít a vidět Ježíše, jak dělá takové věci? — Ano, můžeme žít v době, kdy Ježíš bude dělat věci, které jsou stejně nádherné.
Bible říká, že Bůh učinil Ježíše vládcem Božího království a brzy bude pouze jeho vláda panovat nad zemí. Nikdo, kdo pak bude žít, nebude muset mít strach z bouře. Ježíš použije své moci nad větrem a vlnami pro požehnání všech, kteří ho budou poslouchat. Nebude krásné potom žít? —
(Jiné texty, které ukazují velkou moc Ježíše jako jediného, kterého Bůh učinil vládcem Božího království, jsou: Matouš 28:18; Daniel 7:13, 14; Efezským 1:20–22.)