33. kapitola

„Césarovy věci césarovi“

VEZMEME si peníz a podíváme se na něj! — Co na něm vidíš? — Kdo dal ten peníz vyrobit? — Vláda.

Po tisíce let vyráběly vlády peníze, které lidé používají. Když byl na zemi velký Učitel, dělala peníze římská vláda. A víš, kdo byl hlavou této vlády? — Nazýval se césar.

Římská vláda dělala tehdy pro lid mnoho dobrého. A dnešní vlády dělají mnoho dobrého pro nás. Stavějí silnice pro dopravu. Platí policii a požárníky, aby nás ochraňovali.

Vládu to stojí peníze, když má dělat takové věci. Víš, kde vláda bere peníze? — Dostává je od lidí. Peníze, které lidé platí vládě, se nazývají daně.

Mnozí lidé neplatí rádi daně. Když byl Ježíš na zemi, někteří Židé nechtěli platit daně římské vládě. Nenáviděli tyto daně. A tak jednoho dne přišlo několik mužů k velkému Učiteli a tázalo se ho: ‚Musíme césarovi platit daně nebo nemusíme?‘

Muži položili tuto otázku, aby Ježíše nachytali. Kdyby totiž Ježíš odpověděl: „Ano, musíte platit daně“, nelíbilo by se to mnoha Židům. Avšak Ježíš nemohl říci: „Ne, nemusíte platit daně“. Kdyby to řekl, byla by to nepravda.

Proto Ježíš řekl mužům: ‚Ukažte mi minci.‘ Když mu přinesli minci, Ježíš se jich otázal: ‚Čí obraz a jméno je na ní?‘

Muži řekli: ‚Césarův.‘

Nato Ježíš řekl: „Rozhodně tedy splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ — Lukáš 20:19–26.

Nebyla to výborná odpověď? — Nikdo na ní nemohl najít něco špatného. Jestliže césar něco dělá pro lidi, je jen správné zaplatit mu za to penězi, které vyrábí. Tak Ježíš ukázal, že je správné platit vládě daně za věci, které od ní dostáváme.

Ty ještě nejsi dost starý, abys musel platit daně, ale je něco, co bys měl vládě dávat. Víš, co to je? — Je to poslušnost zákonů, které vláda stanovila.

Říká nám to samotný Bůh. Jeho Slovo praví: ‚Poslouchejte vrchnostenské moci.‘ A kdo jsou ‚vrchnostenské moci‘? — Muži, kteří mají moc ve vládě. Proto bychom skutečně měli poslouchat zákony. Bůh to říká. — Římanům 13:1, 2.

Přemýšlej o jednom příkladu. Může být vydán zákon, že se nesmí na ulici odhazovat ani papír ani jiné odpadky. Měl bys poslouchat tento zákon? — Ano, Bůh chce, abys jej poslouchal.

Měli bychom také poslouchat strážníky? — Vláda platí strážníky, aby ochraňovali lidi. Poslouchat je znamená totéž jako poslouchat vládu.

Jestliže chceš přejít ulici a strážník řekne „Čekej!“, co bys měl udělat? — A co bys měl dělat, když druzí lidé přece přecházejí? — I kdybys byl jediný, který čeká, měl bys čekat. Bůh nám říká, že máme poslouchat.

Může se něco stát ve vašem okolí a strážník řekne: „Nezdržujte se na ulicích. Nevycházejte.“ Ale ty snad slyšíš křik a chtěl bys vědět, co se děje. Měl by ses jít podívat ven? — Poslouchal bys tak ‚vrchnostenské moci‘? —

Vláda také staví v mnohých místech školy a platí učitele. Když děti dělají to, co říká učitel, je ve třídě klid. Myslíš, že Bůh chce, abys poslouchal učitele? —

V Bibli není text, který by říkal: „Poslouchej svého učitele.“ Ale Bible ukazuje, že máš poslouchat. Vláda platí učitele, aby učili, stejně jako platí strážníky, aby ochraňovali lidi. Když tedy posloucháš strážníka nebo učitele, je to, jako bys poslouchal vládu.

Nebo se na to podíváme ještě jinak. Bůh říká dětem, aby ‚poslouchali svého otce a svou matku‘. Ale otec a matka tě poslali do školy, aby se o tebe staral učitel. Proto je správné poslouchat učitele, jako posloucháš doma své rodiče. — Efezským 6:1.

Já s tebou stále nejsem a tak nemohu vidět, jestli učitele posloucháš. Ale Bůh to vidí. A je to Bůh, komu se skutečně chceme líbit, že? — Také nemohu vidět, posloucháš-li strážníka. Ale kdo to vidí? — Bůh to vidí. Na to vždycky pamatuj.

Pamatuj též, že Bůh je na prvním místě v našem životě. Posloucháme vládu, protože Bůh chce, abychom to dělali. Co však, když nám přikazují dělat něco, o čem Bůh říká, že to dělat nemáme? — Když nám někdo řekne: „Nemusíš poslouchat Boha“, přeje si Bůh, abychom ho poslechli? —

To se stalo Ježíšovým apoštolům. Co udělali apoštolové? Co bys udělal ty? — Oni odpověděli: „Musíme poslouchat Boha jako vládce více než lidi.“ — Skutky 5:29.

(Bible učí úctě k zákonům. Čtěte, co je zapsáno u Tita 3:1; Matouše 5:41 a v 1. Petra 2:12–14.)