Kapitola 121
Před sanhedrinem, potom k Pilátovi
NOC se chýlí ke konci. Petr potřetí zapřel Ježíše a členové sanhedrinu dokončili svůj takzvaný soud a rozešli se. Ale hned, jakmile se v pátek rozední, se opět scházejí, tentokrát v síni sanhedrinu. Nejspíš hodlají dodat nočnímu přelíčení nějaké zdání zákonnosti. Když je Ježíš před ně předveden, říkají stejně jako během noci: „Jestliže jsi Kristus, pověz nám to.“
„I kdybych vám to pověděl, vůbec byste tomu nevěřili,“ odpovídá Ježíš. „Kdybych se vás nadto vyptával, vůbec byste neodpověděli.“ Statečně však poukáže na svou totožnost a říká: „Od nynějška bude Syn člověka sedět po mocné Boží pravici.“
„Jsi tedy Boží Syn?“ chtějí všichni vědět.
„Vy sami říkáte, že jsem,“ odpoví Ježíš.
Mužům, kteří jsou rozhodnuti vraždit, tato odpověď stačí. Pokládají ji za rouhání. „Proč potřebujeme další svědectví?“ ptají se. „Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho vlastních úst.“ A tak Ježíše svážou, odvedou a předají římskému místodržiteli Pilátovi.
Ježíšův zrádce Jidáš pozoroval, co se dělo. Když vidí, že je Ježíš odsouzen, pocítí výčitky: Jde tedy k předním kněžím a starším mužům vrátit třicet stříbrňáků a vysvětluje: „Zhřešil jsem, když jsem zradil spravedlivou krev.“
„Co je nám po tom? To je tvoje starost!“ necitelně odpovědí. A tak Jidáš hodí stříbrňáky do chrámu, odejde a pokouší se oběsit. Ale větev, na kterou uváže provaz, se zřejmě zlomí a jeho tělo se zřítí dolů na skály, kde se roztrhne.
Přední kněží si nejsou jistí, co si se stříbrňáky počít. „Není zákonné, abychom je vhodili do posvátné pokladnice,“ usoudí, „protože je to cena za krev.“ Po poradě tedy za ty peníze koupí hrnčířovo pole na pohřbívání cizinců. Tak pole dostane název „Pole krve“.
Je ještě časně ráno, když je Ježíš odveden do místodržitelova domu. Ale Židé, kteří ho provázeli, odmítají vstoupit, protože věří, že je taková důvěrnost s Nežidy poskvrní. Aby jim vyhověl, Pilát tedy vyjde. „Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?“ ptá se.
„Kdyby to nebyl provinilec, nebyli bychom ti ho vydali,“ říkají.
Pilát se nechce zaplést, a tak odpoví: „Vezměte si ho sami a suďte ho podle svého zákona.“
Židé odhalí svůj vražedný záměr výrokem: „Pro nás není zákonné kohokoli zabít.“ Opravdu, kdyby zabili Ježíše během svátku pasach, asi by to způsobilo veřejné pobouření, protože mnozí si Ježíše vysoce váží. Jestliže však přimějí Římany, aby ho popravili pro nějaké politické obvinění, snad je to před lidem zprostí odpovědnosti.
Náboženští vůdci se tedy nezmíní o svém ranním přelíčení, při němž Ježíše odsoudili pro rouhání, a nyní zfalšují jiné obvinění. Sestaví obžalobu složenou ze tří částí: „Shledali jsme, že tento muž [1] podvrací náš národ a [2] zakazuje platit daně césarovi a [3] říká o sobě, že je Kristus, král.“
Piláta zaujme obvinění, že se Ježíš prohlašuje za krále. Vstoupí tedy opět do paláce, zavolá si Ježíše a zeptá se: „Jsi králem Židů?“ Jinými slovy: porušil jsi zákon tím, že ses prohlásil za krále v odporu proti césarovi?
Ježíš chce vědět, kolik již o něm Pilát slyšel, a tak se zeptá: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně pověděli jiní?“
Pilát dává najevo, že ho nezná, a přeje si poznat skutečnosti. „Cožpak jsem Žid?“ odpovídá. „Tvůj vlastní národ a přední kněží mi tě vydali. Co jsi udělal?“
Ježíš nijak neuhýbá od sporné otázky, kterou je kralování. Odpověď, kterou nyní dá, Piláta bezpochyby překvapí. Lukáš 22:66–23:3; Matouš 27:1–11; Marek 15:1; Jan 18:28–35; Skutky 1:16–20.
▪ Proč se ráno opět schází sanhedrin?
▪ Jak zemře Jidáš a co se stane s třiceti stříbrňáky?
▪ Proč Židé chtějí, aby Ježíše zabili Římané, místo aby ho zabili sami?
▪ Jaká obvinění vznášejí Židé proti Ježíšovi?