Úvod

„VYROSTL jsem v malé vesnici v jižní provincii,“ vypráví Dauda ze Sierry Leone. „Jednou, když jsem byl malý chlapec, nastal mezi naší a jinou rodinou spor o půdu. Obě se domáhaly stejné půdy. Aby se problém vyřešil, zavolali kmenového kouzelníka. Dal jednomu muži zrcadlo a pak ho přikryl bílým plátnem. Brzy se muž pod plátnem začal třást a potit. Když se podíval do zrcadla, vykřikl: ‚Vidím, jak se blíží starý muž. Má na sobě bílý oděv. Je vysoký a starý, má šedé vlasy a jde lehce shrbený.‘

Popisoval dědečka! Potom začal hystericky křičet: ‚Jestli nevěříte tomu, co říkám, pojďte se podívat sami!‘ Samozřejmě, nikdo z nás neměl odvahu to udělat! Kouzelník ho postříkal magickou směsí listí a vody, kterou měl v nádobě z dýně, aby ho uklidnil.

Prostřednictvím muže se zrcadlem ‚dědeček‘ řekl, že půda patří naší rodině. Řekl mojí babičce, že by na ní měla bez obav pracovat. Druhá rodina rozsudek přijala. Sporná otázka byla urovnána.“

Takové zkušenosti jsou v západní Africe běžné. Zde, stejně jako v jiných částech světa, nespočetné milióny věří, že mrtví lidé přecházejí do duchovního světa, odkud mohou pozorovat a ovlivňovat životy lidí na zemi. Je to pravda? Jsou mrtví skutečně naživu? A když ne, kdo jsou ti, kteří se za duchy mrtvých vydávají? Znát správnou odpověď na tyto otázky je životně důležité. Je to otázka života a smrti.