ABJATAR
[otec znamenitosti; otec více než dostatku (nadbytku)].
Syn velekněze Achimeleka z kmene Levi a rodové linie Eliho. (1Sa 14:3; 22:11; 23:6) Žil za vlády králů Saula, Davida a Šalomouna a za Davidovy vlády se stal veleknězem. Měl dva syny, Jonatana a Achimeleka (ten se jmenoval stejně jako Abjatarův otec). (2Sa 15:27, 36; 8:17)
Abjatar žil v Nobu, ‚kněžském městě‘, nedaleko od Jeruzaléma v době, kdy král Saul poslal Edomitu Doega, aby zabil Abjatarova otce, velekněze, a ostatní kněze (celkem osmdesát pět mužů), a to proto, že údajně podporovali Davida. Doeg pobil mečem i ostatní obyvatele města. Uprchl jenom Abjatar. Utekl za Davidem, který byl sám uprchlíkem, podle všeho do Keily, několik km na JZ. David se do určité míry cítil osobně zodpovědný za tragédii, ke které došlo, a řekl Abjatarovi: „Dobře jsem věděl toho dne, protože tam byl Edomita Doeg, že to Saulovi zcela jistě poví. Osobně jsem ukřivdil každé duši z domu tvého otce. Jen bydli se mnou. Neboj se, neboť kdokoli usiluje o mou duši, usiluje o tvou duši, neboť potřebuješ ochranu se mnou.“ (1Sa 22:12–23; 23:6)
Abjatar cestoval s Davidem po zbytek doby, kdy byl David mimo zákon, a pro Davidovy vojáky sloužil jako kněz. První kniha Samuelova 23:6 ukazuje, že si Abjatar s sebou přinesl efod. Kněží obvykle nosili lněný efod (1Sa 22:18), ale 9.–12. verš 23. kapitoly 1. Samuelovy naznačuje, že Abjatar měl pravděpodobně efod svého otce, velekněze, efod, který obsahoval Urim a Tummim.
V době kralování Davida a Šalomouna. Zdá se, že když David nakonec získal trůn, Abjatar byl jmenován veleknězem. Někteří znalci usuzují, že po smrti velekněze Achimeleka dosadil král Saul do úřadu velekněze Cadoka jako Achimelekova nástupce, a tím dal najevo, že neuznává Abjatara, který patřil ke skupině Saulova budoucího nástupce, Davida. Tito znalci tvrdí, že když David dosedl na trůn, ustanovil Abjatara za druhého velekněze vedle Cadoka. Takový názor zjevně pramení ze skutečnosti, že Cadok a Abjatar jsou pravidelně jmenováni spolu, jako kdyby sdíleli totéž vysoké kněžské postavení. (2Sa 15:29, 35; 17:15; 19:11; 20:25; 1Kr 1:7, 8, 25, 26; 4:4; 1Pa 15:11) Inspirovaná zpráva však nikde nemluví o tom, že by za vlády krále Saula byl Cadok jmenován veleknězem. Cadokovo význačné postavení možná vyplývalo z toho, že byl jasnozřivcem nebo prorokem. O proroku Samuelovi se v božské zprávě také mluví více než o tehdejším veleknězi. (2Sa 15:27) Důkazy ukazují, že za Davidovy vlády byl Abjatar jediným veleknězem a že Cadok měl postavení nižší než on. (1Kr 2:27, 35; Mr 2:26)
Text v 2. Samuelově 8:17 však vede některé lidi k tomu, že o tom pochybují. Je tam totiž napsáno: „Cadok, syn Achitubův, a Achimelek, syn Abjatarův, byli kněžími.“ Není tam však řečeno, že Abjatar byl veleknězem. Někteří znalci z toho usuzují, že došlo k chybě při opisování a že jména Achimelek a Abjatar byla přehozena. Text by podle nich měl říkat „Abjatar, syn Achimelekův“, stejně jako je to v syrské Pešitě. Zpráva v 1. Paralipomenon (18:16; 24:3, 6, 31) však potvrzuje pořadí jmen, které je v tomto verši uvedeno v masoretském textu. Zdá se tedy pravděpodobnější, že Cadok a Achimelek jsou uvedeni jako nižší kněží pod veleknězem Abjatarem a že Abjatarovo postavení bylo v tomto případě považováno za samozřejmé. (1Pa 16:37–40; srovnej 4Mo 3:32.)
Abjatar měl spolu s jinými kněžími výsadu přinést z Obed-edomova domu do Jeruzaléma Jehovovu truhlu. (2Sa 6:12; 1Pa 15:11, 12) Kromě toho, že byl Abjatar veleknězem, patřil také do skupiny Davidových rádců. (1Pa 27:33, 34)
V pozdějším období Davidovy vlády zosnoval Absalom proti svému otci spiknutí. Když okolnosti donutily krále Davida uprchnout z Jeruzaléma, Abjatar při něm opět věrně stál. K plánu na odvrácení rady zrádce Achitofela, Davidova bývalého rádce, patřilo to, že věrní kněží Abjatar a Cadok byli posláni zpátky do Jeruzaléma. Měli sloužit jako styční důstojníci a předávat Davidovi informace o plánech jeho vzpurného syna. (2Sa 15:24–36; 17:15) Po Absalomově smrti Abjatar a Cadok zprostředkovali Davidův návrat do hlavního města. (2Sa 19:11–14)
Když vezmeme v úvahu věrnost, s jakou Abjatar snášel všechny těžkosti v Davidově družině v době, kdy byl David na útěku před Saulem, a v době Absalomovy vzpoury, a když vezmeme v úvahu, že se po čtyřicet let těšil z Davidovy důvěry, přízně a jeho přátelství, je překvapivé, že se Abjatar připojil k jinému Davidovu synovi, Adonijášovi, v pozdějším spiknutí proti trůnu. Toto spiknutí podporoval i Joab, velitel vojska, ale přesto se nezdařilo. Za krále byl určen Šalomoun a věrný kněz Cadok ho na Davidův pokyn pomazal. (1Kr 1:7, 32–40) Abjatarův syn Jonatan, který za Absalomovy vzpoury nosil jako běžec Davidovi zprávy, šel nyní oznámit Adonijášovi, že spiknutí nemělo úspěch. Král Šalomoun proti Abjatarovi nezakročil ihned, ale když se ukázalo, že spiknutí stále doutná, odsoudil Adonijáše a Joaba k smrti a kněze Abjatara vyhnal z Jeruzaléma. Řekl mu: „Jdi do Anatotu na svá pole! Zasluhuješ totiž smrt; ale neusmrtím tě tento den, protože jsi nosil truhlu Svrchovaného Pána Jehovy před mým otcem Davidem a protože jsi snášel trápení po všechen čas, kdy snášel trápení můj otec.“ (1Kr 2:26) Potom byl na Abjatarovo kněžské místo jmenován Cadok. Tím se úřad velekněze opět dostal do rodové linie Áronova syna Eleazara a definitivně skončila řada kněží z domu Eliho, čímž se splnilo proroctví z 1. Samuelovy 2:31. (1Kr 2:27; 1Sa 3:12–14)
Pozdější zpráva v 1. Královské 4:4 sice opět mluví o ‚Cadokovi a Abjatarovi‘ jako o kněžích za vlády krále Šalomouna, ale Abjatar je v ní uveden pravděpodobně pouze z úcty k jeho osobě nebo v historickém smyslu. Někteří znalci se domnívají, že potom, co Šalomoun Abjatara odvolal, jmenoval ho Cadokovým zástupcem, a že — dokud nebyl postaven chrám — když jeden z nich sloužil na hoře Sion, kde byla uložena Truhla, ten druhý sloužil ve svatostánku, který byl v Gibeonu. (Viz 1Pa 16:37–40.) První kniha Královská 2:26 však říká, že Šalomoun poslal Abjatara na jeho pole v Anatotu. Anatot sice nebyl daleko od Gibeonu, ale Šalomounův příkaz naznačuje, že Abjatar byl zcela uvolněn z aktivní kněžské služby.
V Markovi 2:26 většina překladů uvádí, že Ježíš řekl, že David vešel do Božího domu a snědl chléb vystavení „za velekněze Abjatara“. Tato událost se však stala v době, kdy byl veleknězem Abjatarův otec Achimelek. Takový překlad by tedy vedl k dějinnému omylu. Stojí za povšimnutí, že řada raných rukopisů uvedená slova vypouští, a nenalézáme je ani v odpovídajících pasážích u Matouše 12:4 a Lukáše 6:4. Avšak podobný řecký výrok se nachází v Markovi 12:26 a v Lukášovi 20:37 a mnoho překladů užívá na těchto místech slova „ve vyprávění o“. (EP, ČLK, NP) Zdá se tedy, že Marka 2:26 je možné oprávněně překládat tak, jak to dělá Překlad nového světa: „Jak vstoupil do Božího domu — ve zprávě o předním knězi Abjatarovi.“ Proto, že první zpráva o Abjatarových skutcích začíná ihned po zprávě o tom, že David vstoupil do Božího domu a snědl chléb vystavení, a proto, že se Abjatar později, za Davidovy vlády, skutečně stal izraelským veleknězem, můžeme říci, že tento překlad zachovává historickou přesnost celé zprávy.