ARAB (II)

Označení Arab je v Bibli používáno hlavně v širším smyslu a vztahuje se na obyvatele Arábie, rozlehlé země, která leží na V a na J od Palestiny. Podle kontextu a použití je tímto označením někdy míněn určitý kmen nebo etnická skupina. (1Kr 10:15; 2Pa 9:14; 21:16)

Řada arabských kmenů byla semitského původu; jejich předkem byl Semův potomek Joktan. Další arabské kmeny byly chamitského původu, pocházely z Chamova syna Kuše. (1Mo 10:6, 7, 26–30) V Arábii se také usídlili někteří z potomků Abrahamových manželek Hagar a Ketury; byli to například synové Išmaela, kteří „začali stanovat od Chavily blízko Šuru, který je před Egyptem, až k Asýrii“. (1Mo 25:1–4, 12–18) Mezi Araby byli také zahrnuti Esauovi potomci, kteří obývali hornatý kraj Seir. (1Mo 36:1–43)

Většina Arabů byli kočovníci, kteří vedli pastevecký způsob života a žili ve stanech. (Iz 13:20; Jer 3:2) Ostatní Arabové však byli obchodníci a o některých z nich se mluví jako o kupcích pro Tyros. (Ez 27:21) S Araby často přicházeli do styku Boží služebníci. Midianští kupci, kterým byl na jejich cestě do Egypta prodán Josef, byli Arabové, podobně jako Sabejci z již. Arábie, kteří pobrali Jobův skot a oslice. (1Mo 37:28; Job 1:1, 15) Během 40 let putování pustinou se Izraelité dostali do neblahého kontaktu s Midianity uctívajícími Baala (4Mo 25:6, 14–18) a v době soudců tlupy Arabů, kteří jezdili na velbloudech, pravidelně po sedm let napadali Izrael, dokud je soudce Gideon drtivě neporazil. (Sd 6:1–6; 7:12–25)

Panovníci arabských království platili tribut králi Šalomounovi. (1Kr 10:15; 2Pa 9:14) Jehošafatovi platili Arabové tribut ve výši 7 700 beranů a stejného počtu kozlů. Později se však spojili s Filištíny proti Jehoramovi, Jehošafatovu synovi a následníkovi, a jejich loupeživé tlupy zabily mnoho Jehoramových synů. (2Pa 17:11; 21:16; 22:1) V době své vlády s nimi úspěšně válčil Uzzijáš. (2Pa 26:1, 7) Arabové také patřili k těm, kdo Nehemjášovi působili těžkosti při obnově jeruzalémských zdí. (Ne 2:19; 4:7, 8; 6:1)

Arabové byli sice nomádi, byli většinou nezávislí a často celkem izolováni od hlavního dění té doby, ale přesto se jim dostalo pozornosti v Božích proroctvích a Bůh nad nimi vynesl rozsudek. (Iz 21:13; Jer 25:17–24) O staletí později se o Letnicích někteří Arabové pravděpodobně stali členy raného křesťanského sboru. (Sk 2:11, 41; viz heslo ARÁBIE.)