JESKYNĚ
Podzemní dutina nebo sluj s otvorem vedoucím na povrch. Slovo „jeskyně“ je přeloženo z hebrejského meʽa·rahʹ (1Mo 19:30) a z řeckého speʹlai·on. (Jan 11:38) Hebrejský výraz chor nebo chór označuje „díru“; je to díra někdy tak velká, že do ní může vniknout člověk. (1Sa 14:11; Job 30:6; 2Kr 12:9) Další hebrejské slovo mající význam „díra“ je mechil·lahʹ. (Iz 2:19)
V Palestině je mnoho jeskyň vyhloubených ve vápenci; například hora Karmel a okolí Jeruzaléma mají v podzemí mnoho jeskyň. Proto se o nich mluví v Písmu, a někdy jsou uváděny také v obrazném smyslu. Některé jeskyně byly tak velké, že v nich mohlo být několik set lidí a sloužily jako stálá obydlí — např. v Petře — nebo jako dočasné přístřešky, pohřební místa, vodní nádrže, stáje nebo zásobárny. V těchto přírodních úkrytech bylo nalezeno mnoho artefaktů.
Jeskyně byly útočištěm v dobách, kdy hrozilo nebezpečí. První zmínka o takovém místě se týkala Lota a jeho dvou dcer, když potom, co ze strachu opustili Coar, bydleli v jeskyni. (1Mo 19:30) V Makkedě se před Jozuem schovávalo pět králů v jeskyni, která se jim později stala i hrobkou. (Joz 10:16–27) Také za dnů krále Saula se někteří Izraelité schovávali v jeskyních, když prchali před Filištíny. (1Sa 13:6; 14:11) David se před hněvem krále Saula schoval v jeskyni poblíž Adullamu a tam se k němu připojilo „asi čtyři sta mužů“. (1Sa 22:1, 2) A když ho Saul znovu pronásledoval, ukryl se David v jeskyni v pustině En-gedi; bylo to právě zde, kde David odřízl cíp Saulova pláště, když Saul „vešel, aby vykonal potřebu“. (1Sa 24:1–15) Možná to byly zážitky právě z těchto dvou situací, co podnítilo Davida, aby napsal Žalmy 57 a 142, jak dokládají jejich nadpisy. Po tom, co se David stal králem, byla adullamská jeskyně během tažení proti Filištínům zjevně používána jako vojenské velitelství. (2Sa 23:13; 1Pa 11:15) V době, kdy se zlá Jezábel snažila zabít všechny Jehovovy proroky, nosil Obadjáš jídlo stu z nich, kteří se schovávali „v jeskyni“. (1Kr 18:4, 13) Také Elijáš utekl před zlobou Jezábel na horu Choreb, kde se skryl v jeskyni a kde také dostal božské pokyny, aby se vrátil a pomazal Chazaela a také Jehua. (1Kr 19:1–17) A tak z těchto příkladů měl Pavel dostatek informací k tomu, aby napsal, že muži víry „putovali po . . . jeskyních a doupatech země“. (Heb 11:38) O mnoho let později sloužily katakomby v Římě jako útočiště a místa shromažďování pro pronásledované křesťany.
V jeskyních byli často pohřbíváni mrtví. Kopat hroby v zemi bylo obtížné, protože v Palestině je velmi kamenitá a skalnatá půda. Další biblická zmínka o jeskyni se týká té v Makpele u Hebronu, kterou koupil Abraham a která sloužila jako pohřební místo, kde byli pohřbeni Sára, Abraham, Izák, Rebeka, Jákob a Lea. (1Mo 23:7–20; 25:9, 10; 49:29–32; 50:13) Ježíšův přítel Lazar byl v pamětní hrobce, ale „byla to vlastně jeskyně“. (Jan 11:38)
Jeskyně sloužily často jako vynikající zásobárny, a to zvláště v době nebezpečí. A tak, aby za dnů Gideona uchránili svou úrodu před midianskými nájezdníky, „izraelští synové si . . . udělali podzemní zásobárny, které byly v horách a v jeskyních a v obtížně přístupných místech“. (Sd 6:2) Podobné to bylo se svitky od Mrtvého moře, jež byly zjevně schovány, aby se nepoškodily. Byly v jeskyních blízko Vádí Kumránu, na SZ od Mrtvého moře, kde zůstaly neporušené po mnoho staletí, dokud v roce 1947 nezačaly být postupně objevovány.
Obrazné použití. Ježíš obvinil směnárníky z toho, že dělají z chrámu „lupičskou jeskyni“. (Mt 21:13; Jer 7:11) Proroctví zaznamenaná v Izajáši a ve Zjevení říkají, že někteří lidé se budou snažit uniknout Božímu soudu, ‚Jehovově děsivosti‘, a schovat se „v jeskyních“. Avšak v souladu se zprávou v knize Ezekiel jim ‚jeskyně‘, z nichž si udělali své pevnosti, neposkytnou před Bohem žádnou ochranu. (Iz 2:19–21; Zj 6:15–17; Ez 33:27)