EDER

1. Potomek Berii z kmene Benjamín. Bydlel v Jeruzalémě. (1Pa 8:1, 15, 16, 28)

2. Potomek Mušiho z levitské rodiny Merariho; za Davidovy vlády mu byla přidělena nějaká služba. (1Pa 23:21, 23–25; 24:30)

3. Město v již. části Judy. (Joz 15:21) Prohozením dvou posledních souhlásek jména Eder vzniknou souhlásky jména Arad; Septuaginta (Vatikánský rukopis č. 1209) má v tomto textu „Ara“ místo „Eder“. Proto se většina učenců domnívá, že Eder je totožný s Aradem (Tel ʽArad), asi 28 km na V od Beer-šeby.

4. [stádo]. Věž, blízko níž si Jákob (Izrael) někdy po smrti Ráchel postavil stan. Její přesná poloha není známa, ale zřejmě stála někde mezi Betlémem a Hebronem. Jméno Eder naznačuje, že poskytovala útočiště pastýřům a sloužila jim jako strážní věž, ze které mohli dohlédnout na svá stáda. (1Mo 35:19, 21, 27) Zatímco zde Jákob stanoval, jeho syn Ruben měl styk s jeho konkubínou Bilhou a tak ‚znesvětil Jákobovo lože‘. (1Mo 35:22; 49:3, 4)

Tentýž hebrejský výraz, který je zde přeložen jako „věž Eder“ (migh·dal-ʽeʹdher), je použit u Micheáše (4:8) pro ‚věž stáda‘. Tento výraz je možná narážkou na Jákobovo tábořiště a je použit v souvislosti s obnovou Jehovova ‚kulhajícího‘ lidu. (Mi 4:7) Až bude obnoven „Sion“, bude na lid dohlíženo jakoby z pozorovací „věže“, a tak bude chráněn před dalším nebezpečím. Takové znázornění odpovídá i jiným podobenstvím z Micheášova proroctví; o Mesiášovi mluví jako o tom, kdo bude „pást“ (Mi 5:2–4), a o Jehovově lidu jako o ‚stádu bravu Božího dědictví‘. (Mi 7:14)