EPILEPSIE

Chronické onemocnění centrální nervové soustavy, které se projevuje křečemi nebo oslabením či ztrátou vědomí, v některých případech oběma příznaky. Tato porucha souvisí s abnormální aktivitou mozku. Těžké epileptické záchvaty doprovázené křečemi a ztrátou vědomí jsou označovány grand mal, a lehčí forma epilepsie, jejíž záchvaty trvají velmi krátce, je označována petit mal. To jsou dva základní typy epilepsie. Člověk trpící epilepsií je epileptik.

Den po svém proměnění uzdravil Ježíš Kristus epileptika, kterého Ježíšovi učedníci nedokázali vyléčit. (Mt 17:14–20) Od dětství měl tento chlapec „oněmělého ducha“, který ho mimo jiné pravidelně zachvacoval křečemi, při nichž se mu objevovala pěna u úst. Ježíš démona přísně napomenul, ten z chlapce vyšel a chlapec tak byl uzdraven. (Mr 9:14–29; Lk 9:37–43)

V tomto konkrétním případě byly sice příznaky epilepsie spojovány s působením démona, ale běžně má epilepsie přirozené příčiny. Z Písma nevyplývá, že by byla obvykle vyvolávána posedlostí démonem. Naopak, u Matouše (4:24) čteme, že lidé Ježíšovi přinášeli osoby ‚posedlé démony a epileptické‘; mezi těmito dvěma typy lidí, které Kristus uzdravoval, je tedy učiněn rozdíl.

Český výraz „epilepsie“ je odvozen z řeckého slova e·pi·le·psiʹa, jehož doslovný význam je „záchvat“. Slovo e·pi·le·psiʹa však v Bibli použito není. Pro toto onemocnění jsou u Matouše (4:24; 17:15) použity tvary řeckého slova se·le·ni·aʹzo·mai, jehož význam je doslova „být náměsíčný“. Kralická bible sice používá výraz „náměsíčník“, ale některé současné překlady uvádějí u Matouše 4:24; 17:15 slovo „epileptik“. (AS; NS; RS)

Je zajímavé, co se píše v díle The International Standard Bible Encyclopaedia: „Původní význam výrazu seleniazomai, ‚náměsíčný‘, je spojován s lidovou představou, která je velmi rozšířena a je překvapivě trvalá, totiž že měsíc má v určitých fázích škodlivé účinky na lidské bytosti, zvl[áště] v případě chorob, které mají periodický nebo remitentní charakter. Neexistují žádné podklady, na základě kterých by se dalo určit, zda v N[ovém] Z[ákoně] toto slovo představovalo živou a faktickou domněnku, nebo zda vešlo do užívání ve stavu, kdy se původní metafora už vytrácí, a slovo, bez ohledu na své etymologické pozadí, prostě slouží k pojmenování určité skutečnosti. Stále ještě používáme slovo ‚lunatik‘, které označuje člověka duševně chorého, i když jsme už dávno přestali věřit tomu, že v těchto případech má vliv měsíc.“ (J. Orr, ed., 1960, sv. III, s. 1941)

To, že Matouš použil tvarů slova se·le·ni·aʹzo·mai, neznamená, že měl nějaké pověrčivé představy, které by toto onemocnění spojovaly s určitými fázemi měsíce. Je zřejmé, že Matouš pouze použil řecký výraz, který byl tehdy k označení epileptika běžně používán. Také příznaky, které se u chlapce projevily a které popsali Matouš, Marek i Lukáš, jsou nepochybně příznaky, které s epilepsií souvisejí.