GALÁCIE

Římská provincie ve střední části území, které je nyní známé jako Malá Asie. Hraničila s jinými římskými provinciemi — na V částečně s Kappadokií, na S s Bithýnií a Pontem, na Z s Asií a na J s Pamfýlií. (1Pe 1:1) Tuto centrální náhorní rovinu obklopovaly hory; na J pohoří Taurus a na S hory Paflagonie. Uprostřed sev. části Galácie leželo město Ancyra, dnešní Ankara, hlavní město Turecka. Tímto územím se vinul střední tok řeky Halys (dnešní Kizilirmak) a horní tok řeky Sangarius (Sakarya); obě vtékají do Černého moře. Dějiny tohoto strategicky důležitého území ukazují, že za nejméně 400 let jeho existence — od 3. stol. př. n. l. — zde došlo k mnoha změnám hranic a politických svazků.

Zdá se, že někdy v letech 278–277 př. n. l. přes Bospor přecházelo a na tomto území se usadilo velké množství Indoevropanů známých jako Keltové či Galové, kterým Řekové říkali Ga·laʹtai (proto toto území dostalo takové jméno). Přivedli si s sebou manželky a děti a zjevně nevstupovali do manželství s tamními obyvateli, a tak si po staletí uchovávali charakteristické znaky své rasy. Jejich poslední král, Amyntas, zemřel v roce 25 př. n. l.; během období jeho loutkové vlády v rukou Římské říše a také později bylo území nazývané Galácie rozšířeno o části Lykaonie, Pisidie, Paflagonie, Pontu a Frýgie. Právě tuto rozšířenou Galácii navštívili v prvním století n. l. apoštol Pavel a jiní křesťané provádějící evangelizační činnost a nalezli v ní lidi, kteří se horlivě organizovali do křesťanských sborů. (Sk 18:23; 1Ko 16:1)

Pavel i Petr napsali dopisy křesťanským sborům v provincii Galácie. (Ga 1:1, 2; 1Pe 1:1) Není uvedeno, zda to byly tytéž sbory, které založili Pavel a Barnabáš. Na své okružní cestě Galácií Pavel a Barnabáš navštívili některá tamní města, například pisidskou Antiochii, Ikonion Lystru a Derbé (Sk 13:14, 51; 14:1, 5, 6), a když se vrátili k bratrům v syrské Antiochii, vyprávěli jim, jak na těchto a dalších místech Bůh „otevřel národům dveře k víře“. (Sk 14:27) V Lystře měli velmi pozoruhodný zážitek. Pavel uzdravil chromého muže, který ještě nikdy ve svém životě nechodil, a zástupy lidí náhle začaly ve svém lykaonském jazyce křičet: „Bohové se stali podobnými lidem a sestoupili k nám!“ Barnabáše nazvali Zeus a o Pavlovi si mysleli, že je to Hermes. Pavel i Barnabáš se snažili vzrušené zástupy zadržet, aby jim neobětovaly jako bohům, ale bylo to téměř nad jejich síly. (Sk 14:8–18)

Semena křesťanství zasetá mezi Galaťany nesla dobré ovoce. Z jejich řad vyšli takoví učedníci, jako byl Timoteus a Gaius. (Sk 16:1; 20:4) Pavel dal galatským sborům pokyny, jakým způsobem mají něco dávat stranou pro Pánovy chudé a pro ty, kdo to potřebují. (1Ko 16:1, 2; Ga 2:10)