ZAJÍC

[heb. ʼar·neʹveth].

Hlodavé zvíře z čeledi zajícovitých, které je blízce příbuzné králíkovi, ale je větší. Od králíka se liší tím, že jeho mláďata se obvykle nerodí v podzemním doupěti, již od narození jsou aktivní, zcela osrstěná a vidoucí. Zajíc je znám svým rozdvojeným pyskem, dlouhými slechy, vztyčeným ocáskem a svými dlouhými zadními končetinami, které jsou mu velmi užitečné při rychlém úniku před nepřáteli. Nejrychlejší zajíci prý dosahují rychlosti až 70 km/h. Zajíc se vyskytuje v mnoha druzích a na délku měří průměrně 0,6 m. Obvykle má šedavé nebo hnědavé zbarvení.

Zákon předaný skrze Mojžíše zakazoval jedení zajíce a je tam o zajíci řečeno, že je přežvýkavec. (3Mo 11:4, 6; 5Mo 14:7) Zajíc ani králík ovšem nemají složený žaludek ani se jim potrava nevrací zpátky do ústní dutiny, aby ji znovu přežvýkali, což jsou charakteristické rysy živočichů vědecky zařazených do podřádu přežvýkavců. Nicméně, ačkoli zde použitý hebrejský výraz pro přežvykování doslova znamená „vyzvrácení“, moderní vědecká klasifikace nebyla základem pro označení „přežvýkavec“, jak mu rozuměli Izraelité za dnů Mojžíše. Není tedy žádný důvod pro posuzování výroku Bible omezeným, poměrně nedávno vytvořeným pojetím toho, která zvířata patří k přežvýkavcům, jak to dělají mnozí kritikové.

Komentátoři, kteří měli víru v inspiraci biblické zprávy, v minulosti ve výroku Zákona neviděli žádnou chybu. Dílo The Imperial Bible-Dictionary poznamenává: „Je zřejmé, že při odpočinku zajíc znovu a znovu žvýká potravu, kterou předtím přijal; a tato činnost se obecně vždy považovala za přežvykování. Dokonce náš básník Cowper, pečlivý pozorovatel jevů v přírodě, který zaznamenal svá pozorování tří zajíců, jež ochočil, potvrdil, že ‚přežvykovali celý den až do večera‘.“ (P. Fairbairn, ed., Londýn, 1874, sv. I, s. 700)

Vědecká pozorování zajíců a králíků v nedávných letech však ukazují, že se jedná o více než jen o zdánlivé přežvykování. François Bourlière (The Natural History of Mammals, 1964, s. 41) napsal: „Zdá se, že ‚refekce‘ neboli zvyk nechat potravu projít střevy dvakrát, a ne pouze jednou, je u králíků a zajíců běžným jevem. Domácí králíci obvykle žerou a bez žvýkání pohlcují svůj noční trus, který ráno tvoří až polovinu celkového obsahu žaludku. U divokého králíka dochází k refekci dvakrát denně a uvádí se, že tentýž zvyk má evropský zajíc. . . . Panuje názor, že díky tomuto zvyku zvířata získávají velké množství vitamínu B, který je tvořen baktériemi v potravě v tlustém střevě.“ Dílo Mammals of the World (E. P. Walker, 1964, sv. II, s. 647) o tomtéž námětu říká: „Může se to podobat ‚přežvykování‘ u přežvykujících savců.“ (Viz heslo PŘEŽVÝKANÁ PÍCE.)