HLASATEL

Dvorní úředník, který ohlašoval královská nařízení a výnosy. Slovo hlasatel se vyskytuje u Daniela 3:4, kde se mluví o tom, jak hlasatel oznamuje Nebukadnecarův výnos, aby lidé uctívali sochu, kterou tento král postavil. (Viz Rbi8, ppč.) Když se měl Daniel na Belšacarův příkaz stát třetím panovníkem v babylónském království, byla tato skutečnost ‚ohlašována‘. (Da 5:29; Rbi8, ppč) Při hrách ve starověkém Řecku hlasatel oznamoval jméno a zemi každého závodníka a jméno, zemi a otce vítěze.

Řecké sloveso překládané jako „kázat“ je ke·rysʹso. Toto řecké sloveso, které se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje na mnoha místech, může být přeloženo také slovem „hlásat“. Z použití tohoto slova u Matouše 24:14 a u Marka 13:10 vyplývá, že ti, kdo oznamují dobrou zprávu o Božím Království, budou působit jako hlasatelé. (Viz Rbi8, ppč; srovnej Mr 1:45; Zj 5:2.)

Obvyklý význam slova ke·rysʹso je „ohlašovat“ (dobré či špatné zprávy), na rozdíl od slova eu·ag·ge·liʹzo·mai, což znamená „oznamovat dobrou zprávu“. Noe byl kazatelem (neboli hlasatelem, keʹryx) v době před potopou a varoval tehdejší svět. (2Pe 2:5) Kristus kázal (jako hlasatel) duchům ve vězení, ne však dobrou zprávu. (1Pe 3:18, 19)