HERODOVI STOUPENCI
Je zřejmé, že to byli židovští přívrženci nebo stoupenci herodovské dynastie, která svou autoritu dostala od Říma. V čele této dynastie stál v době Ježíšovy pozemské služby Herodes Antipas.
Světské dějiny se o herodiánech nezmiňují a v Písmu se o nich mluví jen okrajově. (Mt 22:16; Mr 3:6; 12:13) Někteří znalci zastávají názor, že herodiáni byli sluhy v Herodově domácnosti, Herodovými vojáky nebo dvorními úředníky, ale proti této domněnce existují silné námitky.
Herodiáni tvořili politický střed — na jedné straně proti nim stáli farizeové a židovští zélóti, kteří byli zastánci židovského království naprosto nezávislého na římské nadvládě, a na druhé straně proti nim stáli ti, kdo se zasazovali o úplné začlenění Judeje do Římské říše. K herodiánskému myšlenkovému směru patřili pravděpodobně někteří saduceové, kteří byli v judaismu považováni za volnomyšlenkáře a umírněnce. Tento závěr se opírá o Ježíšův výrok o kvasu, zaznamenaný u Matouše a Marka. Podle slov u Matouše 16:6 Ježíš řekl: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů.“ Ale u Marka 8:15 se píše: „Dávejte pozor na kvas farizeů a kvas Herodův.“ Tím, že Ježíš zopakoval slovo „kvas“, zdůraznil, že ve zkaženém učení těchto dvou stran je rozdíl. Některé rukopisy, totiž papyrus Chester Beatty č. 1 (P45), Codex Washingtonianus I a Codex Koridethianus, uvádějí v tomto verši označení „herodiánů“ místo „Herodův“. (The Interpreter’s Dictionary of the Bible, G. A. Buttrick, ed., 1962, sv. 2, s. 594; Our Bible and the Ancient Manuscripts, sir Frederic Kenyon, 1958, s. 215, 216)
Jedno je však jisté: přestože Herodovi stoupenci a farizeové stáli ve svých politických a judaistických názorech otevřeně proti sobě, byli pevně sjednoceni v silném odporu proti Ježíšovi. Nejméně při dvou příležitostech se tyto vzájemně si odporující strany domlouvaly, jak nejlépe by svého společného protivníka odstranily. První případ, o kterém je záznam, se stal krátce po Pasachu roku 31 n. l., během Ježíšova velkého kazatelského díla v Galileji. Když viděli, jak Ježíš v Sabatu uzdravil jednoho muže, který měl uschlou ruku, farizeové „vyšli a hned se proti němu začali radit s Herodovými stoupenci, aby ho zahubili“. (Mr 3:1–6; Mt 12:9–14)
K druhému případu, o němž Písmo mluví, došlo téměř o dva roky později, jen tři dny před tím, než byl Ježíš usmrcen; tehdy učedníci farizeů a Herodovi stoupenci spojili své síly, aby Ježíše vyzkoušeli v otázce daní. Tito muži byli tajně najati, „aby předstírali, že jsou spravedliví, aby ho chytili v řeči, a tak ho předali vládě a místodržitelově autoritě“. (Lk 20:20) Svou přímou otázku ohledně daní uvedli lichotkami, které měly Ježíše zbavit ostražitosti. Ježíš si však byl vědom jejich prohnanosti a ničemnosti, a proto prohlásil: „Proč mě zkoušíte, pokrytci?“ Svou odpovědí ohledně placení daní je potom úplně umlčel. (Mt 22:15–22; Lk 20:21–26)