POKRYTEC
Člověk, který předstírá že je něčím, čím není; člověk, jehož jednání není v souladu s jeho slovy.
V některých překladech jako například v King James Version, Douay a Leeser jsou slova pocházející z hebrejského kořene cha·nefʹ vyjádřena výrazy „pokrytec“ nebo „pokrytectví“, ale v jiných překladech výrazy „rouhavý“ (Yg), „neuctivý“ (Ro), „bezbožný“ (RS) a „odpadlický“ (NS). Dílo A Hebrew and English Lexicon of the Old Testament od Browna, Drivera a Briggse (1980, s. 337, 338) uvádí, že použije-li se cha·nefʹ jako přídavné jméno, může být definováno jako „rouhavý, nábožensky lhostejný . . . , bezbožný“; použije-li se jako sloveso, znamená „být znečištěný, znesvěcený . . . , odklánět se od toho, co je správné“. V Písmu je cha·nefʹ spojováno s lidmi, kteří zapomínají na Boha (Job 8:13), jsou ničemní (Job 20:5), zločinci (Iz 9:17), a používá se jako opak těch, kdo jsou přímí a nevinní. (Job 17:8; viz heslo ODPADNUTÍ.)
Řecké slovo přeložené výrazem „pokrytec“ (hy·po·kri·tesʹ) znamená „ten, kdo odpovídá“, a je také označením pro herce na jevišti. Řečtí a římští herci nosili velké masky s mechanickým přístrojem, který zesiloval jejich hlas. Řecké slovo hy·po·kri·tesʹ se začalo obrazně používat na toho, kdo jedná falešně, nebo na toho, kdo něco předstírá. V řecké Septuagintě se toto slovo objevuje u Joba 34:30 a 36:13. Pokrytci jsou ‚nevěrní‘ (srovnej Lk 12:46 s Mt 24:51) a slovo „pokrytectví“ (hy·poʹkri·sis), jak je používáno v Písmu, může také označovat „ničemnost“ a „vychytralost“. (Mt 22:18; Mr 12:15; Lk 20:23; viz také Ga 2:13, kde je slovo hy·poʹkri·sis přeloženo jako „předstírání“.)
Ježíš Kristus označil jako pokrytce ty lidi, kteří okázale dávali dary z milosrdenství, modlili se a postili se tak, aby je ostatní viděli; své bratry kritizovali za chyby v podobě stébla, ale neudělali nic pro to, aby odstranili vlastní chyby podobné trámu. Ježíš označil jako pokrytce ty, kdo se prohlašují za Boží služebníky, ale nerozeznávají význam doby, v níž žijí, a událostí, k nimž dochází, ačkoli na základě vzhledu země a oblohy snadno dělají závěry o tom, jaké bude počasí. (Mt 6:2, 5, 16; 7:1–5; Lk 6:42; 12:54–56)
Když byl Boží Syn na zemi, nejenže odsoudil náboženské vůdce Izraele jako pokrytce, ale také uvedl důvody, které k tomu měl. Sloužili Stvořiteli pouze formálně a svými tradicemi činili Boží slovo neplatným. (Mt 15:1, 6–9; Mr 7:6, 7) Jejich skutky nebyly v souladu s jejich slovy. (Mt 23:1–3) Nejenže znalci Zákona a farizeové svévolně odmítli využít možnost vstoupit do nebeského Království, ale svůj hřích ještě zvětšili tím, že bránili vstoupit i dalším lidem. Vynaložili veškeré úsilí na to, aby někoho obrátili na víru, a potom z něj udělali poddaného gehenny dvakrát víc než sami sebe. Byli puntičkáři v malých věcech Zákona, ale znevažovali důležitější věci — právo, milosrdenství a věrnost. Jako pokrytci byli zdánlivě čistí pouze navenek; uvnitř byli plni nestřídmosti. Stejně jako jsou obílené hroby zvenku krásné, vypadali i oni jako spravedliví lidé, ale uvnitř byli „plní pokrytectví a nezákonnosti“. Stavěli hroby prorokům, zdobili pamětní hrobky spravedlivých a prohlašovali, že oni by jejich krev neprolili. Svým způsobem jednání však prokazovali, že jsou stejní vrazi jako jejich praotcové. (Mt 23:13–36) Učení farizeů a saduceů bylo skutečným pokrytectvím. (Mt 16:6, 12; Lk 12:1; viz také Lk 13:11–17.)
Takovým nápadným příkladem pokryteckého způsobu jednání bylo to, když se učedníci farizeů a Herodovi stoupenci ptali Ježíše na vybírání daní. Nejdříve mu polichotili slovy: „Učiteli, víme, že jsi pravdomluvný a vyučuješ Boží cestě podle pravdy.“ Potom mu položili záludnou otázku: „Je zákonné platit césarovi daň z hlavy, či nikoli?“ Ježíš o nich vhodně mluvil jako o pokrytcích, protože jim v podstatě nešlo o odpověď, ale chtěli Ježíše chytit za slovo. (Mt 22:15–22; Lk 20:19–26; VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 544)
Pokrytecký způsob jednání se nedá trvale skrývat. (Lk 12:1–3) Bůh o pokrytcích prohlásil, že si nezaslouží věčný život. (Mt 24:48–51) Křesťanská láska a víra proto musí být bez pokrytectví. (Ří 12:9; 2Ko 6:4, 6; 1Ti 1:5) Moudrost shora není pokrytecká. (Jk 3:17)