PŘIČINLIVOST
Stálá a vytrvalá činnost; usilovná snaha; píle; horlivost. Tento výraz v sobě obvykle zahrnuje zákonnou a prospěšnou činnost. Přičinlivost je opakem lenosti a zahálení.
Řecké slovo, které se překládá výrazem „přičinlivost“, je v Bibli častěji přeloženo jako „opravdovost“, „skutečná opravdovost“ nebo „opravdové úsilí“. Smysl tohoto slova je někdy vyjádřen překladem „spěšně“, „rychlost“ nebo ‚to, co děláte‘.
Křesťané jsou vybízeni, aby nesložili své ruce v klín a aby neochabli v konání dobra. Pavel řekl: „Toužíme však, aby každý z vás projevoval tutéž přičinlivost [doslova ‚urychlení‘], abyste tak měli plnou jistotu naděje až do konce, abyste nezlenivěli, ale byli napodobiteli těch, kdo prostřednictvím víry a trpělivosti zdědí sliby.“ (Heb 6:11, 12; srovnej Př 10:4; 12:24; 18:9.) Ježíš Kristus svým učedníkům řekl: „Silně se namáhejte vejít úzkými dveřmi, protože, říkám vám, mnozí se budou snažit, aby vešli, ale nebudou schopni.“ (Lk 13:24) Sám Pavel dal příklad takové usilovné námahy. (Kol 1:29; 2Te 3:7–9) Nejpřednějšími příklady přičinlivosti jsou ovšem Jehova Bůh a jeho Syn. (Jan 5:17; Iz 40:26)
Aby se křesťané nestali nečinnými nebo neplodnými, musí ‚v odpověď [na Boží sliby] přispět veškerým opravdovým úsilím‘ a dodat ke své víře ctnost, poznání, sebeovládání, vytrvalost, zbožnou oddanost, bratrskou náklonnost a lásku. (2Pe 1:4–8) To vyžaduje být v projevování přičinlivosti vytrvalý (2Ti 2:15; Heb 4:11) a věnovat tomu neúnavnou pozornost. (Heb 2:1) Síla k tomu přichází ve velké míře skrze pomoc Jehovova ducha. Co by mohlo potřebu přičinlivosti vyjádřit silněji než rada apoštola Pavla: „Neloudejte se při tom, co děláte. Buďte zaníceni duchem. Pracujte jako otroci pro Jehovu.“ Tento požadavek týkající se přičinlivosti se vztahuje na všechny Boží služebníky („pak se věnujme této službě“), ale platí zvláště pro ty, kdo jsou v postavení, v němž předsedají shromážděním a řídí činnosti ve sboru, neboť „kdo předsedá, ať to dělá se skutečnou opravdovostí“. (Ří 12:7, 8, 11)
Křesťané, kteří jsou v nouzi a přijímají od sboru hmotnou pomoc, musí být přičinliví. Biblické pravidlo zní: „Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí.“ Ti, kdo nepracují, jsou nabádáni, aby byli pilní v tom, „že budou v tichosti pracovat, [aby] jedli pokrm, na který si sami vydělají“. (2Te 3:10–12) Kdo o sobě prohlašuje, že je křesťanem a přitom se odmítá starat o svou domácnost, nebo tuto péči zanedbává, „zapřel víru a je horší než člověk bez víry“. (1Ti 5:8) Dokonce i vdovy, které byly v nouzi, musely před tím, než byly zapsány do sborového seznamu těch, kdo potřebovali pravidelnou hmotnou podporu, být známy svou křesťanskou činností, totiž že ‚se pilně věnovaly každé dobré práci‘. (1Ti 5:9, 10)
Odměna za přičinlivost. Přičinliví lidé obdrží bohatou odměnu jak nyní, tak v budoucnosti. „Ruka pilného, ta ho obohatí.“ (Př 10:4) „Ruka pilných, ta bude panovat.“ (Př 12:24) Jejich duše „ztuční“. (Př 13:4) Přičinlivá manželka je ta, jejíž „synové povstali a přistoupili k tomu, aby ji prohlásili za šťastnou; její majitel povstává a chválí ji“. Je o ní řečeno: „Dávejte jí z plodů jejích rukou, a ať ji její díla chválí i v branách.“ (Př 31:28, 31) A duchovním bratrům Krista je řečeno: „Vynasnažte [se], abyste si zajistili své povolání a vyvolení, neboť budete-li dál činit tyto věci, rozhodně nikdy neselžete. Tak vám vskutku bude bohatě opatřen vstup do věčného království našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista.“ (2Pe 1:10, 11)