JUSTUS

[z lat., znamená „správný; přímý; spravedlivý“].

1. Příjmení Josefa Barsabáše. Justus a Matyáš byli dva kandidáti, kteří byli navrženi, aby jeden z nich nahradil jako apoštol Jidáše Iškariotského. Los padl na Matyáše. Justus sice nebyl vybrán, ale to, že se o něm v této souvislosti uvažovalo, ukazuje, že byl zralým učedníkem Ježíše Krista. (Sk 1:23–26)

2. Člen korintského sboru, jehož dům přiléhal k synagóze. Kvůli odporu ze strany Židů se Pavel „přemístil“ do domu Titia Justa. To znamená, že tam pokračoval ve své kazatelské činnosti; dále však bydlel u Aquily a Priscilly. (Sk 18:1–7)

3. Židovský spolupracovník apoštola Pavla. Justus, také nazývaný Ježíš, byl jedním z těch, kdo posilovali Pavla během jeho prvního věznění v Římě a kdo poslali své pozdravy Kolosanům, když jim Pavel psal. (Kol 4:10, 11)