MUL, MULA

[heb. peʹredh; pir·dahʹ (samice)].

Mezidruhový kříženec osla a klisny. Tělo muly je podobné koňskému, je ale kratší, má silnou hlavu, dlouhé uši, krátkou hřívu, malé nohy a ocas, který končí střapcem dlouhých chlupů, jež jsou typické pro osla. Mula (Equus asinus mulus) v sobě spojuje dobré vlastnosti obou rodičů: vytrvalost, otužilost a jistý krok osla a sílu, rychlost a odvahu koní. Zvíře je méně náchylné k nemocem než koně, projevuje větší trpělivost při nošení těžkých břemen a déle žije. Mezek, potomek hřebce a oslice, je menší než mula a nemá její sílu a krásu. Až na vzácné výjimky jsou jak samci, tak samice muly neplodné.

Tato zvířata patřila k darům, jež Šalomounovi přinesli králové, kteří chtěli slyšet jeho moudrost. (1Kr 10:24, 25; 2Pa 9:23, 24) Muly bylo možné získat také od kupců, jako byli Féničané. (Ez 27:8, 9, 14) Za Davida jezdili na mulách význační lidé. Šalomoun dostal Davidovu vlastní oslici, když měl být pomazán u Gichonu. (2Sa 13:29; 18:9; 1Kr 1:33, 34, 38, 39)

Mula byla ceněna jako nosič břemen. (2Kr 5:17; 1Pa 12:40) Prostřednictvím proroka Izajáše Jehova ukázal, že muly budou jedním z dopravních prostředků, pomocí kterých se jeho rozptýlený lid vrátí do Jeruzaléma. (Iz 66:20) Je proto pozoruhodné, že toto proroctví se splnilo, když si navrátilci z vyhnanství v Babylóně s sebou přivedli kromě dalších tažných zvířat i 245 mul. (Ezr 2:66; Ne 7:68)

Lidé dostávají radu, aby se nepodobali těm, kdo nemají porozumění, jako kůň nebo mula, jejichž bujnost musí být zkrocena uzdou nebo ohlávkou. (Ža 32:9)