PÁV

[heb. tuk·ki·jimʹ (mn. č.)].

Velký pták z čeledi bažantovitých, který je velký přibližně jako krocan; samec je nádherně zbarvený. Páv zelený (Pavo muticus) a páv korunkatý (Pavo cristatus) se vyznačují vlečkou zlatozelených měňavých per s velkými modrými „pavími oky“. Vlečku může kohout rozprostřít do nádherného půlkruhovitého vějíře, který po obou stranách sahá až na zem. Tímto rozprostřeným vějířem dokáže třepat; vzniká při tom šustivý zvuk a pera se třpytí svými měňavými barvami. Nádhernou kovově zelenomodrou barvu mají také krk a hruď páva. Právě proto, jak je krásný, byl tento pták už odedávna velmi ceněn.

Flotila Šalomounových taršišských lodí se každé tři roky vydávala na cestu a přivážela „zlato a stříbro, slonovinu a opice a pávy“. (1Kr 10:22) Některé ze Šalomounových lodí podnikaly plavby do Ofiru (zřejmě v oblasti Rudého moře; 1Kr 9:26–28), ale ve 2. Paralipomenon 9:21 se v souvislosti s dovozem výše uvedeného zboží, mimo jiné i pávů, mluví o lodích, které se „plavily do Taršiše“ (pravděpodobně ve Španělsku). Není tedy jisté, z jakého místa či z jaké oblasti se pávi dováželi. Má se za to, že domovem těchto půvabných ptáků je jv. Asie; hojně se vyskytují v Indii a na Srí Lance. Někteří znalci jsou toho názoru, že hebrejské označení tohoto ptáka (tuk·ki·jimʹ) má spojitost se starotamilským označením páva (tokei). Je možné, že Šalomounovy lodě přivážely pávy z obchodních center, ve kterých se na svých pravidelných plavbách zastavovaly a která měla kontakty s Indií. Zajímavé je také to, co ve své knize The Animal Kingdom (1954, sv. II, s. 988) napsal Frederick Drimmer: „Vědci se po staletí domnívali, že se v Africe pávi nevyskytují — vědělo se, že jejich domovinou je Východní Indie a jihovýchodní Asie. Tímto názorem přírodovědců bylo otřeseno, když v roce 1936 byl v Belgickém Kongu objeven páv konžský [Afropavo congensis].“

Někteří znalci spojují hebrejské slovo tuk·ki·jimʹ spíše s egyptským slovem ky, což je druh opice.