RABSARIS

[vrchní dvorní úředník].

Titul vrchního dvorního úředníka asyrské a babylónské vlády. Rabsaris patřil k trojčlennému výboru vysokých asyrských hodnostářů, které v době krále Ezekjáše asyrský král poslal do Jeruzaléma, aby požadovali kapitulaci města. (2Kr 18:17)

Rabsaris byl jedním z úředníků, kteří byli Nebukadnecarem pověřeni, aby se ujali dohledu nad Jeruzalémem po pádu města v roce 607 př. n. l. Jako rabsaris je jmenovitě uveden Nebušazban, který Jeremjášovi doporučil, aby přebýval s Gedaljášem. (Jer 39:3, 13, 14; 40:1–5) Nápisy s titulem rabsaris byly objeveny ve vykopávkách. (Bulletin of the Israel Exploration Society, Jeruzalém, 1967, sv. XXXI, s. 77; Le palais royal d’Ugarit, III, Paříž, 1955, č. 16:162, s. 126)