SŮL

Bílá krystalická sloučenina, chlorid sodný (NaCl), obecně známá jako kuchyňská sůl. Existují rozsáhlá podzemní ložiska kamenné soli, která jsou i několik stovek metrů silná. Vody světových oceánů obsahují asi 3,5 procenta solí, přičemž převládá chlorid sodný. Může se to zdát jako velmi málo, avšak krychlový kilometr mořské vody obsahuje téměř 27 milionů tun soli. Mrtvé moře (Solné moře) v Palestině je přibližně devětkrát slanější. (1Mo 14:3) Pro Izraelity byla sůl snadno dostupná. Odpařováním vody Mrtvého moře získávali hojnost soli, třebaže neměla vysokou kvalitu. Sůl se také těžila v kopcích poblíž již. cípu Mrtvého moře; nedaleko od těchto kopců se Lotova manželka proměnila v solný sloup. (1Mo 19:26; Sef 2:9) Severní Palestina mohla být zčásti nebo zcela zásobována solí od Féničanů, kteří ji údajně získávali odpařováním vody na středomořském pobřeží.

Přestože existují téměř nevyčerpatelné zdroje soli, ne vždy byla pro člověka sůl snadno dostupná. Vedly se kvůli ní války a povstání. Ve starověké Číně byla sůl kromě zlata nejcennějším zbožím. Kvůli obyčejné soli byly manželky a děti prodávány do otroctví. Césarovi vojáci dostávali peníze, aby si mohli koupit sůl, a tomuto obnosu se říkalo salárium. (Srovnej Ezr 4:14.)

Bible mluví o soli jako o základní součásti lidské výživy, jako o ochucovadle. (Job 6:6) Vše, co se za mojžíšského Zákona obětovalo na oltáři Jehovovi, muselo být osoleno — ne kvůli chuti, ale nepochybně pro to, že sůl znázorňovala nezkaženost. (3Mo 2:11, 13; Ez 43:24) Na chrámové půdě se skladovalo velké množství soli zjevně k tomuto účelu. Ezra dohlížel na to, aby pro přípravu obětí bylo dostatek soli. (Ezr 6:9; 7:21, 22) Tvrdí se, že Antiochos III. (asi 198 př. n. l.) dal 375 medimni (asi 20 000 l) soli pro chrámovou službu.

Soli se připisují určité léčivé a antiseptické účinky. Novorozeňata bývala někdy potřena solí. (Ez 16:4) Sůl je v omezeném množství prospěšná na určitém druhu kyselé půdy nebo je vhodné ji přimíchávat do hnoje. Pokud se však v půdě nahromadí, vegetace hyne a země se stává pustou a neúrodnou, jako v případě eufratského údolí. Město určené k naprostému zničení bývalo někdy úmyslně posypáno solí, což vyjadřovalo přání, aby to místo bylo trvale pusté a neúrodné. (5Mo 29:22, 23; Sd 9:45; Job 39:5, 6; Jer 17:6)

Obrazné použití. Sůl má v Bibli často obrazný význam. Ježíš svým učedníkům řekl: „Jste sůl země.“ Svým vlivem mohli druhé lidi chránit před duchovní hnilobou a mravní zkažeností. Dobrá zpráva, kterou kázali, znamenala zachování života. Ježíš však dodal: „Jestliže však sůl ztratí svou sílu, jak se její slanost obnoví? Již není použitelná k ničemu jinému, než aby byla vyhozena a lidmi pošlapána.“ (Mt 5:13; Mr 9:50; Lk 14:34, 35) O verši v Matoušovi 5:13 jeden komentátor Bible uvedl: „Sůl, která se užívá v této zemi [ve Spojených státech] je chemická sloučenina, chlorid sodný, a kdyby se její slanost ztratila — kdyby ztratila svou chuť — nic by nezbylo. To plyne ze samotné podstaty této látky. Ve východních zemích se však užívala nečistá sůl, v níž byly přimíchány látky rostlinného a nerostného původu; mohla tedy zcela ztratit svou slanost a zbylo z ní značné množství nerostného materiálu. Ten byl leda k tomu, aby se s ním podobně jako s dnešním štěrkem posypaly cesty a pěšiny, jak je ostatně v textu řečeno. Tento druh soli je v té zemi stále obvyklý. V půdě se vyskytuje v žilách či vrstvách. Když je tato sůl vystavena slunci a dešti, zcela ztrácí svou slanost.“ (Barnes’ Notes on the New Testament, 1974)

Sůl bránila kažení, a proto se stala symbolem stálosti a trvalosti. Při uzavírání smluv účastníci smlouvy společně zasedli k jídlu — pojedli sůl —, což předznamenávalo vzájemnou, trvalou věrnou oddanost a věrnost smluvních stran. „Smlouva soli“ byla tedy považována za velmi závaznou. (4Mo 18:19) Judský král Abijáš, když mluvil o tom, že Jehova uzavřel s Davidem a jeho syny ‚smlouvu soli‘, mínil to, že smlouva o tom, že Davidovi potomci budou kralovat, bude trvat navždy. Ten, kdo v Království panuje a navždy řídí jeho záležitosti, není nikdo jiný než Ježíš Kristus, ‚syn Davidův‘ a „kořen Davidův“. (2Pa 13:4, 5; Ža 18:50; Mt 1:1; Zj 5:5; Iz 9:6, 7)

Ježíš řekl: „Každý totiž musí být osolen ohněm.“ Kontext ukazuje na osolení ohněm gehenny v případě všech, kdo zabřednou do hříšného života nebo kdo působí, že jiní klopýtají. (Mr 9:42–49)

Ježíš pak toto slovo použil v jiném smyslu: „Mějte sůl sami v sobě a udržujte mezi sebou pokoj.“ (Mr 9:50) Apoštol Pavel jej užil obdobně: „Ať je váš výrok vždy s milostivostí, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kol 4:6) Měli bychom se chovat a mluvit s dobrým vkusem, ohleduplně, smysluplně a měli bychom přispívat k zachování života druhých lidí.