OVČINEC

Ohrazené místo, do něhož byly ovce přiváděny obvykle na noc, aby byly chráněny před zloději a dravými zvířaty. Přestože se pro ovce používaly jeskyně a jiná přírodní přístřeší, jako ovčince sloužily často trvalé ohrady s kamennými zdmi (4Mo 32:16; 1Sa 24:3; Sef 2:6) a vstupní cestou. (Jan 10:1) Nahoře na kamenných zdech mohly být — stejně jako i v současnosti — naskládány větve trnitých rostlin. Na chráněné straně hrazení mohla být také nízká, plochá stavení, kde byly ovce za špatného počasí schovány pod střechou. V jednom ovčinci mohla být stáda i několika pastýřů, a přesto nehrozilo žádné nebezpečí, že by se ovce pomíchaly. Ovce poslouchá hlas pouze svého pastýře. Na vstupní cestě k ovčinci sloužil vrátný, a ráno otevíral ovčinec pastýřům. (Jan 10:2–4)

[Vyobrazení na straně 176]

Pastýřská chýše obehnaná kamennou zídkou ovčince